Možná se bude zdát divné, že s popisem gótské společnosti začínám odspodu – ale vycházím ze staroseverské básně Rígsthula, která popisuje vznik jednotlivých tříd společnosti – otroků, svobodných mužů a nobility. Mými průvodci dále budou: Tacitus, pro nejranější fáze vývoje germánské společnosti; Snorri Sturluson (islandský učenec z konce 12. století), který v Sáze o sv. Olafovi podává živý obraz společnosti přecházející od pohanského kmenového zřízení ke křesťanskému království; Kosmas, pro porovnání s některými pozoruhodnými detaily ve „vyprávění starců“. To vše případně doplněno archeologickými doklady z pohřebišť, které svědčí o sociálním postavení zemřelých.

Nikdy bych se nenadál, že v blízké době poznám Ukrajinu z mnoha stránek, a hlavně na vlastní kůži. Avšak nejen vinou covidu se všecko seběhlo tak rychle a neočekávaně, že jsem se vrátil po deseti dnech domů plný vzpomínek, zážitků a nezapomenutelných okamžiků. Nebudu se tady sáhodlouze rozepisovat o tom, že u nás v práci pracovala ukrajinská rodinka: dcera Alina s maminkou Ninou a jejím přítelem Leonidem.

Blížící se konec roku přinesl vystupňování diplomaticko-vyděračské akce Ruska vůči Ukrajině a západním státům. Adresáti ruských stížností a výzev zůstávají přitom v nejistotě, co je aktuálním ruským cílem a jak ho má být dosaženo.

Kyjev se po Majdanu začal měnit. U supermarketů nebo přímo u pokladen se objevili dobrovolníci. Pořádali sbírky potravin pro vojáky a nestačili odvážet plné vozíky. Dobrovolníci pletli maskovací sítě, darovali auta na potřeby vojáků, sháněli drahé vojenské termografické kamery, moderní neprůstřelné vesty a přilby.

Trvalo dost dlouho, než jsem se ve svých popisech propracoval z letiště přes „náš“ hotel, blízkou pláž i Ševčenkův park do samotného centra Odesy. Právě tato část města dnes přichází na řadu. Sem určitě zamíří každý návštěvník města a je jenom na něm, čemu všemu bude věnovat pozornost. Omezím se na několik zobecňujících a shrnujících poznámek, protože tato část cyklu určitě není poslední.