Nový Dům, 8. ledna 2017 odpoledne… a dalších pět i více let

Lze poměrně snadno zjistit, co se odehrálo v České republice či ve světě právě před pěti lety. Ve stínu významných událostí se tehdy udála také spousta menších, převážně už zapadlých věcí. Jen málokterá z nich si zachovává trvalejší význam a stojí za připomenutí. Tak třeba v krátkém deníkovém záznamu o 8. lednu 2017 nacházím větu: „Dořešili jsme všelicos a spustili stránky – někdy kolem páté hodiny odpolední.“

Nový Dům
Panorama Nový Dům

Byla pěkně zasněžená neděle a lesům, kterými jsme chvilku jeli ze strany Stochova, bílá pokrývka velice slušela. Směřovali jsme to odpoledne do „vesničky na dlani“ položené na kraji křivoklátského hvozdu. Nový dům je kousek od Rakovníka, na druhou stranu o něco dál od Lán. Obec je to poměrně maličká a vévodí jí na jedné straně poněkud zašlý kostel a hospodářský dvůr, na druhé straně bytovkový dvojdům – dlouhý, ale nikoli vysoký. Právě tam, v milém a pohostinném prostředí, přišly po mnohaměsíčních přípravách na svět naše webové stránky – a neodpustili jsme si pak malý přípitek na jejich uvítanou.

Stránky jsme chystali mezi Novým Domem a Prahou samozřejmě delší dobu a určité množství materiálu už bylo připraveno k publikaci, teprve v onen den však přišel pravý okamžik. Sledovali jsme pak večer i v následujících dnech počet prvních vstupů na naše stránky a těšili se z oněch, tehdy ještě poměrně nízkých čísel. Samozřejmě ale bylo nutno především den po dni „krmit stránky“ novými texty. Snažil jsem se o to za pomoci jejich správce i „dobrovolné paní korektorky“ ze všech sil.

Pro zajímavost zde odkazuji na dva texty, vložené na stránky My a Ukrajina právě v první den jejich existence. V jednom se reaguje na smutné osudy ostatků ukrajinského básníka Oleksandra Olese, druhý se pokoušel o shrnutí hlavních událostí ukrajinského roku 2016. K výčtu novinek, které jsme glosovali krátce potom, patřila např. návštěva dnes už skoro zapomenuté Nadije Savčenkové v Praze…

Nesli jsme tehdy i potom v sobě naději, že snad cosi užitečného začíná a že v oboru, který je nám tak blízký, něčím aspoň trochu pohneme. Po pěti letech se dost možná díváme na výsledky našeho snažení střízlivěji, ale nemáme pocit, že bylo marné či zbytečné. Jen jsme se přesvědčili, že dělat takovéto stránky autorsky i redakčně a zajišťovat je technicky není žádná legrace. Chce to skoro každodenně mnoho času, trpělivosti a vytrvalosti. Musím poděkovat Dagovi, Blance i Magdě za to, že projevili nezbytnou výdrž a soudržnost.

Jsme dnes zas o kus dál než v době malého bilancování, otištěného 9. června 2020 v jubilejním, tisícím příspěvku. Náš hlavní úkol však zůstal nezměněn: chceme informovat o Ukrajině především z hlediska minulých a současných vztahů Čechů k této zemi a samozřejmě i vice versa – primárně tedy nejde o současné politické či hospodářské události. Jako historik si mohu a musím všímat právě věcí minulých.

Tak bychom letos chtěli informovat čtenáře např. o stém výročí počátků činnosti Ukrajinské svobodné univerzity v Praze a Ukrajinské hospodářské akademie v Poděbradech nebo si všimnout zvláštní proměny diplomatického zastoupení Ukrajiny v Československu na jaře r. 1922. Už zanedlouho vzpomeneme padesátého výročí uskutečnění hlavní represivní operace proti ukrajinské opozici z r. 1972. Připomenutí zasluhuje i třicáté výročí navázání diplomatických vztahů mezi Československem a Ukrajinou, po kterém následoval příjezd prvního ukrajinského velvyslance do Prahy. Uplyne ale také čtvrtstoletí od jediné oficiální návštěvy Václava Havla na Ukrajině.

Nebudeme se samozřejmě omezovat jen na články spjaté s minulostí a s výročími. Vše závisí na tom, co přinese tento rok především v českém prostředí v souvislosti s Ukrajinou a s česko-ukrajinskými vztahy. Zkušenost sice ukázala, že není v našich silách zachytit a glosovat vše z této oblasti, budiž ale zachyceno aspoň to podstatné. Rádi bychom věnovali pozornost nejen Praze, ale také snahám ukrajinské organizace v Hradci Králové a jejím Dnům ukrajinské kultury stejně jako úsilí ukrajinského „memoriálového“ spolku v Pardubicích.

Otevřená zůstává otázka poněkud většího zastoupení knižních recenzí na našich stránkách. Snad se je podaří zajistit v podobě souhrnnějšího přehledu informací, které by se věnovaly nikoli jedné knížce, ale většímu počtu titulů. Rádi bychom aspoň takto informovali o každé knižní novince v českém jazyce, která má vztah k ukrajinské problematice.

Pokud jde o dlouhodobější textové cykly, bude i letos pokračovat série ilustrovaných reportáží z dávné ukrajinské historie, z časů ještě před dobou vzniku středověkého kyjevského velkoknížectví. Vrátíme se i k cyklu o vývoji českého poznávání a osvojování Volyně. Nadále zůstává aktuální zatím neuskutečněný záměr popsat v souboru článků vývoj cestování z Čech a Moravy na Ukrajinu.

Nezapomeneme ani na čtvrtý ročník reportážní soutěže. Ta už si vytvořila určitou tradici a doufáme, že se také letos najde dostatek autorů a autorek, připravených podělit se s ostatními čtenáři o cestovní zážitky nebo vzpomínky spojené s Ukrajinou. Soutěžní podmínky a vše ostatní bude včas ohlášeno.

To je přehled těch nejpodstatnějších plánů… Aktivní pomoc širšího okruhu spolupracovníků by byla samozřejmě vítána a zůstává naším velkým přáním. Myslíme např. na současné či bývalé studenty a studentky ukrajinistiky – mohli by tu přece získat první své „ostruhy“ a třeba i něco navíc…

Je samozřejmé, že v těchto dnech, ještě na počátku nového roku, si nemůžeme být úplně jisti, co vše z uvedených plánů se podaří realizovat. Už vůbec pak nemůžeme tušit, zda nám bude dopřáno „splnit i druhou pětiletku“ a za jakých podmínek a s jakým úspěchem se to bude dařit. Rozhodně bychom však byli rádi, kdyby se stránky My a Ukrajina staly více než dosud vyhledávaným informačním zdrojem a kdyby se k nim čtenáři rádi a s určitým užitkem vraceli.

(boz)

Rubriky