Z hlubin dávnověku XXVII: Říše krále Ermanaricha

Ve školních učebnicích se pro stručnost Gótové hned od svého příchodu do Černomoří dělí na západní Vizigóty a východní Ostrogóty, hranicí mezi nimi je řeka Dněstr. To je ale hrubý anachronismus, protože název „Vizigóti“ se objevuje až v souvislosti se skupinou, která se počátkem 5. století usadila v jihozápadní Galii. Termín „Ostrogótské království“ pro říši Theodoricha Velikého v Itálii je ještě mladšího data. Proto se často nahrazuje název Vizigóti názvem Tervingové („Ti z lesů“) a název Ostrogóti názvem Greutungové („Ti z písčin“ – možná míněny Dolnodněperské písky). Jde o jména dvou patrně nejvýznamnějších gótských kmenů, nicméně pro přesnost je nutno uvést, že na vzniku Vizigótů se podíleli nejen Tervingové, ale i část Greutungů, kterým se podařilo prodrat se za Dunaj. Ostrogóti sestávali vedle Greutungů ještě z několika dalších skupin, které známe jen podle jmen jejich náčelníků (Kniva, Argaith, Guntherich, Respa, Veduk, Thuruar, Kannabaudes).

„Ukrajino svatá!“ – básník Rudolf Mayer, rok 1859

Rudolf Mayer (1837–1865) patří mezi už zapomenuté české poety, býval však zařazován do skupiny předčasně zemřelých nadějných autorů. Narodil se, ale i zemřel v oblasti Klatovska, ale za života poznal Prahu i Vídeň. Jeho nepříliš rozsáhlá tvorba vznikala na přelomu 50. a 60. let 19. století. Dvě Mayerovy básně napsané roku 1859, vydané však daleko později, se zajímavým způsobem dotkly ukrajinsko-kozácké tematiky.

Když se chystal film „Díky za každé nové ráno“…

Známý film „Díky za každé nové ráno“ měl premiéru dne 3. listopadu 1994. Od té doby patří k nejúspěšnějším českým snímkům polistopadového období. Přípravy jeho natáčení však začaly už o nějakých pět let dřív. Myslím, že za připomínku stojí několik epizod z oné doby, kdy se s filmem začínalo. S velkým časovým odstupem se totiž nyní naplňuje jedna z tehdejších úvah i obav jeho tvůrců.

Od Tomáše Pešiny z Čechorodu k Volodymyru Zelenskému

Dostali jsme svolení k tomu, abychom čtenáře seznámili s příspěvkem a překladem našeho čelného barokisty a latinského filologa dr. Martina Svatoše. Tento na slovo vzatý odborník nám předkládá velmi zajímavou paralelu, spojující publicistické dílo jednoho z českých barokních historiků se současnými, válkou vynucenými projevy ukrajinského prezidenta. Máme možnost poznat, jak mohou být propojeny události a projevy vzdálené navzájem více než tři a půl století. (red.)

Proč jsme nikdy nebyli a nebudeme bratry

V Evropě nyní vzniká přesvědčení, že Rusové jsou jen nevinnými oběťmi Putinova režimu. A to přesto, že mnozí z nich nejen mlčí, ale dokonce tuto válku podporují. Mezitím tanky Ruské federace vjíždějí do ukrajinských měst, z nebe létají rakety Ruské federace a vojáci ruského státu střílejí po Ukrajincích.