Čtyři etapy ukrajinského útěku do českých zemí (1914–1944)

Od sklonku února, tedy už přes dva měsíce, jsme konfrontováni s novou skutečností spoluvytvářející česko-ukrajinské vztahy. V důsledku ruského vpádu na Ukrajinu nastal rychlý a masový příchod uprchlíků z Ukrajiny, především žen a dětí, do České republiky. Počet takovýchto „národních hostů“ už překročil třísettisícovou hranici a není vyloučeno, že se dále zvýší – vše závisí na dalším vývoji vojenské situace.

Z hlubin dávnověku XXVIII: Když hovoří meče

Na rozdíl od západních Gótů, o nichž máme mnoho historických zpráv, východní Gótové nikdy neměli svého Jordana ani Wulfilu, nenechali nám tedy žádné písemné památky. Přesto se však zachovalo jedno nesmírně cenné svědectví přímo „z úst“ tohoto národa. Jde o torzo hrdinského eposu o bitvě Gótů s Huny, které dle názoru vědců pochází snad až z 5. století n. l. a které se zachovalo vklíněno mezi vikingské historky 12. století v sáze „O Hervoře a králi Heidrekovi“. Četné zeměpisné detaily, které lze ověřit, utvrzují historiky v názoru, že podkladem eposu byla skutečná událost.

Pacifismus na cizí, to jest ukrajinský účet

Nedávno byl v Berliner Zeitung uveřejněn Otevřený dopis kancléři Scholzovi (referovala o něm stručně i ČTK) psaný východoněmeckou spisovatelkou a žurnalistkou Danielou Dahn a mnichovským písničkářem Konstantinem Weckerem, dvěma penzisty blízkými německé sociální demokracii. Podpořila je skupina dalších zasloužilých vysloužilců německé scény, z nichž osobně znám jen farářku a bývalou zelenou vicepředsedkyni Spolkového sněmu Antje Vollmer.

Vízum za účelem strpění a situace ukrajinských uprchlíků

Integrační politika České republiky zaznamenala v poslední době značné proměny. Ukrajinští uprchlíci sice mohou navštívit centrum asistenční pomoci a dostat vízum za účelem strpění svého pobytu, dále zdravotní pojištění a třeba i ubytování, ale to vše nemusí zaručovat úspěšné začlenění.

Reálné i snové Velikonoce na Mělníce (1928)

Okresní město Mělník se stalo od počátku dvacátých let dvacátého století domovem pro skupinu uprchlíků z Ukrajiny, zatím o nich však víme jen málo. Historikové se touto dílčí částí ukrajinské emigrace detailně nezabývali. Poměrně dobře jsou známy jen dvě osobnosti, které i zde svým jménem a osudem vynikly. Byli to manželé Vasyl a Natalena Korolivovi, kteří se zřetelně zapsali do dějin ukrajinské literatury.