Pacifismus na cizí, to jest ukrajinský účet

Nedávno byl v Berliner Zeitung uveřejněn Otevřený dopis kancléři Scholzovi (referovala o něm stručně i ČTK) psaný východoněmeckou spisovatelkou a žurnalistkou Danielou Dahn a mnichovským písničkářem Konstantinem Weckerem, dvěma penzisty blízkými německé sociální demokracii. Podpořila je skupina dalších zasloužilých vysloužilců německé scény, z nichž osobně znám jen farářku a bývalou zelenou vicepředsedkyni Spolkového sněmu Antje Vollmer.

Tento dokument, otištěný s osmnácti podpisy, pokládám za projev k absolutní perverzi vystupňovaného „pacifismu na cizí účet“, jak tento směr „hlasu německého lidu“ nedávno – velmi nakrknutě – charakterizoval bývalý předseda Spolkového sněmu za SPD, Wolfgang Thierse. Text dokomentu lze číst zde:

https://www.berliner-zeitung.de/politik-gesellschaft/offener-brief-fordert-von-scholz-stopp-der-waffenlieferungen-an-die-ukraine-li.223704

Než přikročím k obsahu onoho dokumentu, dovolím si osobní vzpomínku na jedno z mých setkání s paní Vollmer. V roce 2005 měla Česko-německá komise historiků, které jsem tehdy za českou stranu předsedal, zasedání v Hamburku. Na ně navazovala pódiová diskuse s politickými prominenty a širší, mj. žurnalistickou veřejností. A jak tam tak na pódiu vedle pana Thierse čekám a poslouchám projevy, upoutala mne slova – tehdy ještě špičkově politicky aktivní – Antje Vollmer. Jak už to bývá, mají politikové, konfrontovaní s historiky, touhu říci něco historického.

Takže ona si vybrala zaniklá impéria a dlouze se rozšvitořila na téma, že lidé (tím myslela asi historiky) si těch říší neumí vážit. Ale že na nich vlastně nebylo nic tak zlého, naopak: dokázaly přinést i těm podřízeným národům mnoho dobrého, jako třeba modernizaci…. No a já už to nevydržel a po kontrole, že můj mikrofon není zapnutý, jsem se naklonil k panu Thiersemu, tehdy také ještě aktivnímu v plné službě vlasti. Šlo mi o to, jestli si myslí, že v té apoteóze impérií má paní Vollmer zahrnutu i Třetí říši, a že bych se jí na to asi rád optal.

Málo kdy vidíte politika tak rychle zezelenat. Značně vyděšeně až zoufale mne na tom pódiu poprosil, abych to nedělal a radši tu ženskou nechal, že ona neví, co mluví… No právě nadšeně chválila Sovětský svaz a smutnila nad jeho zánikem. Přiznám se, že jsem ji pak neatakoval. V podstatě s ohledem na pana Thierseho, kterého jsem si tehdy i dnes vážil. To však neplatí o té nevelké farářce, ač se angažovala na poli německo-českých vztahů a občas za to schytala obstojnou nakládačku (např. na Sudetoněmeckém dnu v Mnichově, tuším 2002, kde ji musel zachraňovat sám bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber). A obávám se, že v její apoteóze impérií ta Třetí říše přece jen tak nějak byla…. I když zjevně byla zastíněna zářnou říší sovětů…

Tenhle tón mi zní i z Otevřeného dopisu. Samozřejmě je tam Rusko kritizováno – je to nutné „státoprávní ohrazení“, aby autoři nemohli být obviněni z přímého zastupování Putinových zájmů na německé scéně. Ale pak zjistíte, že se především obávají škod zlého embarga pro zásobování nebohého Ruska a následně hovoří o „aktérech a hazardérech na obou stranách“, čímž kladou rovnítko mezi legálně zvolenou ukrajinskou vládu na jedné a agresora na straně druhé. Na mysli mám Putinův režim, opřený o masové nasazení policie proti pouhým náznakům nesouhlasu vlastního obyvatelstva.

Dojala mne i odborná „analýza“ z pera spisovatelky a písničkáře (asi poradčenkovala i ta zelená evangelická farářka) „Navzdory prozatímním zprávám o úspěších ukrajinské armády: je mnohem slabší než ruská armáda a má jen malou šanci tuto válku vyhrát“. Představte si ale obdobně pitomou, o bohatou německou publicistiku však věcně opřenou větu: „Navzdory prozatímním zprávám o úspěších evangelické církve v Německu v boji se sexuálním zneužíváním dětí a obecně i věřících: je na tomto poli méně otevřená a sebekritická než její katolická konkurentka a má jen malou šanci tuto válku vyhrát, tedy zbavit se ódia spolku pederastů“. To by přece samozřejmě a právem urazilo masu slušných a kritických evangelíků, a možná nejen v Německu.

Zmínění levicoví intelektuálové přednostně žádají nejen spolkovou vládu, ale i NATO a EU „aby zastavily dodávky zbraní ukrajinským jednotkám a povzbudily vládu v Kyjevě k ukončení vojenského odporu“. To autoři opravdu nevědí, že Ukrajinci tam na východě bojují za svobodu a bezpečnost CELÉ Evropy? Podle penzionované německé levice asi ne: NATO má podle autorů podat návrhy, týkající se „legitimních bezpečnostních zájmů Ruska“.

„Legitimní bezpečnostní zájmy Ukrajiny“ nejsou ani zmíněny – v optice německých levicových intelektuálů a evangelické duchovní nemá Ukrajina a její obyvatelstvo zřejmě tak jako tak právo na život. Mimochodem, víte, že někteří evangeličtí faráři si v Německu vzali 1939 a 1941 volno a v čele SS-Einsatzgruppen se vydali do Polska a poté na Ukrajinu vraždit Židy a další zbytečné obyvatele rozšiřujícího se „životního prostoru“ německého lidu? Jsou k tomu zajímavé studie německých historiků…

Z Otevřeného dopisu je zřejmé, že autoři nejspíše nic než televizi Russia Today nebo Sputnik nesledují. Jinak by asi nemohli prohlásit Charkov za nezničené město. Ale nejspíše je to ani in concreto moc nezajímá. Hlavně žádají nové uspořádání světa: „Musí být vytvořena nová evropská a globální architektura míru včetně Ruska a Číny. Naše země nesmí stát stranou, ale musí se aktivně zapojit.“

Znamená to návrh na vylepšení Rady bezpečnosti OSN o stálou židli pro Německo? Rada bezpečnosti se právě aktuálně ukázala jako grémium Ruskem a Čínou zcela blokované, a tedy bezpečnost světa spíše ohrožující než posilující – ostatně bylo kdysi, po druhé světové válce, vytvořeno jako stůl pro dohody mezi tehdy vítěznými impérii. Ta se ale mezitím rozpadla.

Zůstaly USA, Čína a Putlerem nyní krvavě rekonstruované monstrum „Neo-SSSR“. A právě s ním by se německá levice zřejmě toužila dát do holportu. Možná zasloužilí levicoví penzisté (a jak teď ukázal manifest Thomase Geisla, i jiní prominenti SPD) dokonce sní o obnově onoho krásného, v r. 1990 formálně zrušeného, paktu Stalin-Hitler. Ten přece přinejmenším do léta r. 1941 fungoval jak hodinky…

Já, zlý reakcionář, věřím, že všichni lidé jsou si rovni, že agresoři zaslouží zakusit plody své agrese na vlastní kůži, že činná a funkční mezinárodní solidarita s napadenými je kladný, a ne záporný postoj a že mezinárodní právo, konvence a dohody OSN nejsou jen cáry papíru, které lze kdykoliv pošlapat holínkami Werhmachtu nebo Rudé armády. Pro mne tedy takovéto Otevřené výrony de facto neonacistického proruského pseudopacifismu samozřejmě nejsou překvapením. Přesto si, milé dámy a pánové, vyhrazuji občanské právo se nad tímto Otevřeným dopisem německé levicové exprominence upřímně NASRAT.

(jip)