Dne 2. července 1922 napsal Oleksandr Oles, významný ukrajinský literární tvůrce první poloviny dvacátého století, jednu z mnoha svých básní. Toto nepříliš rozsáhlé dílko v sobě uchovává i sto let po svém vzniku určité skryté tajemství. Jeho obsah pak může zajímat právě nás, ač báseň na první pohled s českým prostředím nijak nesouvisí. Pokud si ji ale přečteme pozorně, dojdeme k jinému názoru.

Náš cyklus zatím sleduje jen události právě sto let staré, tedy česko-ukrajinské dění v Poděbradech v r. 1922. Tentokrát nám více prozradí tři týdeníky spjaté s tímto městem. Než se ponoříme do jejich dávných zpráv, vrátíme se v čase ještě o čtrnáct let hlouběji, do května r. 1908. Tehdy se Poděbrady staly místem akce, propojující úsilí čtyř slovanských národů Rakousko-Uherska.

Putinova agrese proti Ukrajině poznamenala i tvorbu českých karikaturistů, ale málokdo má asi o tomto typu českých reakcí přesnější přehled. Určitou pozornost vyvolala před časem série kreseb Miroslava Kemela, který se této tematice věnoval na stránkách Práva a na serveru Novinky. Ukazuje se ovšem, že podobných reakcí vzniklo a snad ještě vzniká daleko víc.

Také tentokrát si připomínáme události celého jednoho měsíce, během něhož překročila délka ruské agrese proti Ukrajině magickou hranici sta dní. Agresor jistě dosáhl jen části svých původních cílů a zaplatil za to nečekaně vysokou cenu. Ještě vyšší cenu však platí Ukrajina obrazem zkázy, která byla způsobena velké části ukrajinského území. Bohužel není bilance ruské agrese ještě uzavřena.

V uplynulých čtyřech letech jsme opakovaně věnovali pozornost stému výročí prvních pokusů Ukrajinců o vybudování vlastního, nezávislého státu. Připomněli jsme několik mezníků této složité cesty, a to i s překlady dobových dokumentů. Psali jsme také o počátcích činnosti ukrajinské diplomatické mise, které bylo umožněno od února r. 1919 rozvíjet v Praze činnost.