Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (2). Předzvěst v roce 1908 a počátek soužití v r. 1922

Náš cyklus zatím sleduje jen události právě sto let staré, tedy česko-ukrajinské dění v Poděbradech v r. 1922. Tentokrát nám více prozradí tři týdeníky spjaté s tímto městem. Než se ponoříme do jejich dávných zpráv, vrátíme se v čase ještě o čtrnáct let hlouběji, do května r. 1908. Tehdy se Poděbrady staly místem akce, propojující úsilí čtyř slovanských národů Rakousko-Uherska.

Kolonáda v PoděbradechV neděli 24. května 1908 uspořádalo poděbradské studentstvo manifestační schůzi v sále poděbradské záložny. Tématem se stala další spolupráce rakouských Slovanů i společné prosazování jejich zájmů v oblasti kultury a vysokého školství. Na tuto akci přijela řada poslanců vídeňského parlamentu, konkrétně dva Ukrajinci, dva Slovinci a jeden Chorvat, zúčastnilo se také pět poslanců českých – T. G. Masaryk i Karel Kramář zaslali pozdravné dopisy. Poláci na akci chyběli, protože měli v rámci monarchie ve srovnání s jinými Slovany privilegované postavení.

Schválená rezoluce podrobně definovala požadavky týkající se rozšíření národního školství všech čtyř národů od obecných škol až po vysokoškolské ústavy – část rezoluce týkající se rakouských Ukrajinců, resp. Rusínů, měla osm bodů, Jihoslovanů se týkalo bodů šest a Čechové jich připravili jedenáct.

V Poděbradech promluvili na popsané akci dva haličští Ukrajinci, kteří byli vysokoškolskými profesory i politiky – filolog Oleksandr Kolessa a právník Stanislav Dnistrjanskyj. Těžko by si asi dokázali představit, že se o dalších třináct let později octnou v Čechách jako političtí emigranti, vyhnaní z východní Haliče polskou velmocenskou politikou. Už zcela nemyslitelnou by pro ně byla v r. 1908 představa, že v Poděbradech vznikne na počátku dvacátých let ukrajinská polytechnická vysoká škola.

Právě to se však stalo, jak jsme popsali v prvním článku tohoto cyklu. Poděbraďané získali zcela nečekaně možnost seznámit se poměrně zblízka s ukrajinskými intelektuály i bývalými vojáky, kteří ještě nedlouho předtím usilovali o vybudování vlastního státu. Dnes nás bude zajímat, jak toto neočekávané setkání začínalo. Něco nám o tom může prozradit tehdejší regionální tisk – tedy časopisy vydávané v Poděbradech či Nymburku. Představme si je. Agrárnický regionální list Nezávislost byl určen pro východní zázemí Prahy, tj. Kolínsko, Českobrodsko, Poděbradsko a Kutnohorsko. Druhý týdeník měl vysloveně místní charakter a nesl tedy název Poděbradské noviny. Jako třetí nám posloužil nymburský týdeník pro tuto část středního Polabí – nesl jméno Občanské listy a stál na platformě národně socialistické strany.

Díky Poděbradským novinám víme, že už 21. března 1922 přijeli do Poděbrad dva zástupci „ukrajinského běženeckého komitétu“ za účelem aktivování ukrajinské vysoké školy zemědělské – podmínkou bylo opatření místností pro posluchárny a byty pro profesory a asi pro 300 studentů. List se stavěl k této první informaci s rezervou: „Zaznamenáváme fakt ten s patřičnou rezervou, neboť celá věc se nám nezdá dosti vážnou.“

Postupně však přibývalo zpráv o jednání městské rady Poděbrad v této věci. Situace se nakonec vyvinula pro Akademii příznivě, a tak už 5. května 1922 posuzovala městská rada žádost Ukrajinského hromadského komitétu o zapůjčení kaple a kovárny jako objektů pro studenty budoucí školy – „v zásadě žádosti vyhověno“. O čtyři týdny později, kdy Akademie už byla úředně zřízena, byly kaple a síň Jiříkova předány obci a kaple propůjčena Akademii.

Přitom ještě 6. května Občanské listy rozvažovaly: „Již delší dobu udržuje se pověst, že do Poděbrad na dobu as dvou let má býti přeložena ukrajinská vysoká škola hospodářská. Vítáme každou příležitost, která se naskytne k rozmnožení příjmu zdejšího poplatnictva, ale musí být na všechny možné okolnosti přitom vzat ohled. Totiž, aby jedna věc, zdající se velice výhodna, ale jen časová, neměla neblahý vliv na podniky stálé, nákladně zřízené a vydržované. V sezóně jest nedostatek bytů pro lázeňské hosty. Bude-li zde škola se 200 posluchači a 40 profesory, bytů tím ubude. Proto upozorňujeme směrodatné činitele, že školu zde usazenou uvidíme s povděkem, bude-li postaráno zároveň též o to, aby byty lázeňské tím netrpěly.“

Náměstí v PoděbradechTakováto obava však byla, jak se brzy ukázalo, lichá. Bytů se našlo dost jak pro studenty, tak pro sezónní lázeňské hosty. Škole byl i jinak věnován v tisku celkem příznivý zájem. V čísle Nezávislosti z 30. června se zájemci dočetli, že ukrajinská zemědělská akademie zahájila v předchozích dnech přednášky a že vyučování už je v plném proudu. Připojeny jsou řádky naplněné sympatiemi k tomuto projektu: „Přejeme bratrskému posluchačstvu ukrajinskému všeho zdaru v tomto úspěšně započatém díle a sděluje se, že do prvního ročníku (byl tehdy jediným) se zapsalo 250 posluchačů.“ Tento počet se v dalších letech zvyšoval, protože do Poděbrad přijížděli další zájemci o studium.

Studenti emigrantské polytechniky se už po několika týdnech svého působení v polabském městě pokusili určitým způsobem prezentovat a upozornit na svou vlast a její problémy. Příležitost k tomu dala tragická událost – hladomor, který v tu dobu postihl velkou část území sovětského Ruska i Ukrajiny. Byl to důsledek nedávné občanské války mezi bolševiky a jejich protivníky, ale důvodem se stala také vyděračská politika bolševiků namířená vůči obyvatelům venkova.

Společný ukrajinsko-český výbor v Poděbradech ohlásil po polovině července akci, která měla zajistit pomoc tohoto středočeského města i regionu hladovějící Ukrajině. Z české strany podpořili ukrajinskou akci místní legionáři, představitelé různých spolků a další občané. Ve městě se konaly sbírky a na nádvoří zámku byl 30. července uskutečněn tábor lidu. Odpoledne vyvrcholila pomocná akce průvodem alegorických vozů, které představovaly válku, hladovění, ale především pomoc Poděbradska Ukrajině.

Tento specifický Ukrajinský den přinesl velmi slušný výnos 16 465 Kč a co víc, „pěkně projektovaná slavnost těšila se všeobecné přízni a obecenstvo nalezlo na slavnosti hodně námětů k veselí a zábavě.“ Toto konstatování zní sice v souvislosti s tématem hladomoru poněkud zvláštně, ale jiný charakter akce si lze jen těžko představit, měla-li být úspěšná.

Ukrajinští studenti se na popsané akci zřejmě poprvé představili jako milovníci sborového zpěvu (zajistili přednesení státních hymen) a v tomto směru zůstali aktivní i v dalších měsících. Dne 17. září vystoupili v nedaleké vsi Písková Lhota při odhalení pomníku místních obyvatel, kteří padli za první světové války. Nechyběli ani na oslavách čtvrtého výročí československé nezávislosti. Poděbradští Ukrajinci se zúčastnili oslavy v plném počtu, který byl odhadován na tři sta osob.

K řečníkům, kteří vystoupili na této akci, se přiřadil i rektor akademie a Občanské listy situaci popsaly takto: „Jeho řeč v českém jazyku proslovená nebyla jen jakýmsi zdvořilým projevem Ukrajinců vůči naší Republice, ale byla jako výstražné znamení těm, kdož nejsou ve státě našem spokojeni. Viděli jste ta sta statných Ukrajinců na tomto táboře, jak smutně hleděli na svého vůdce při jeho řeči? Tak by as bylo tisíce našich lidí stálo v jiných státech při jejich oslavách národních, kdyby bylo vyhrálo Německo a Rakousko. Tento akt zdvořilosti nezapomeneme ukrajinským hostům.“

V dalším čísle pak Občanské listy vyčetly Poděbraďanům, že o čtyři dny později neprojevili zájem o analogickou ukrajinskou oslavu l. listopadu, připomínající osvobození západní části Ukrajiny zpod Rakouska. Na tuto akci se totiž dostavilo jen patnáct Čechů, takže slovanská vzájemnost se zase jednou příliš nevydařila.

Tak končil první půlrok existence Ukrajinské hospodářské akademie v Poděbradech. Město se se svými hosty do jisté míry sžívalo a vnímalo prospěch z jejich přítomnosti. Koncem února 1923 Občanské listy znepokojeně psaly: „Dle doslechu má ukrajinská škola přesídliti z Poděbrad do Roudnice. Ptáme se našich veřejných činitelů: ´Pánové, to spíte?´“ Očekávalo se tedy, že poděbradská samospráva akademii pro město zachrání. Podařilo se a tato škola zde nakonec úspěšně působila po celá dvacátá léta a ještě několik dalších roků navíc…

(boz)

Rubriky