V minulých letech jsme se věnovali i ohlasům aktuální ukrajinské tematiky v pražských výstavních síních. Většinou se jednalo o výstavy dokumentárních fotografií inspirovaných těžko vyčerpatelnou tematikou slavného Majdanu. Občas přišlo ke slovu také výtvarné umění ve svých rozmanitých podobách, které reflektovalo časově následující válku. Co lze vidět v Praze dnes, v čase ruské agrese proti Ukrajině?

Názory české znalecké i laické veřejnosti na šestého ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského prošly od počátku r. 2019 výrazným vývojem. V předchozí době věděl o tomto kryvorožském rodákovi ještě málokdo – platilo to i v případě odborníků-ukrajinistů. Proto zaujme poměrně rozsáhlá kniha dvou autorů z laických kruhů.

V projevu z 22. května zmínil prezident Zelenskyj, že ruská vojska od 24. února zničila již 1873 ukrajinských škol, školek, případně celých vzdělávacích center. Karel Kryl by se nejspíše optal: „A co na to neznámý vojín“? Odpověď si pamatujeme. A tak se raději optejme: co na to (a samozřejmě na celé to plošné ničení ukrajinských měst, na hromadné masakrování civilistů a soustavnou likvidaci celé ukrajinské infrastruktury) říkají klíčové evropské mocnosti?

Za hlavní mezník třetího měsíce ruské války proti Ukrajině byl už předem považován 9. květen – den, který většina Rusů považuje za svátek své válečné slávy či dokonce triumfu. Letos měl být podle mnoha předběžných představ velkým dnem Vladimíra Putina. Čekalo se, že využije příležitosti k ohlášení nějakého významného rozhodnutí nebo rozšíří oblast ruských vojenských aktivit na Moldovu či snad ještě dál.

Slogan, používaný v polabském městě již v první polovině minulého století, mne zaujal už dávno – možná právě proto, že zvláštní péči o vlastní srdce jsem naštěstí dlouhá desetiletí nepotřeboval. Dlouhá léta jsem ovšem také tušil jen matně, jaké místo zaujaly Poděbrady souhrou okolností v ukrajinském národním osudu. Letos je tomu právě sto let a nemůžeme toto výročí ponechat stranou.