Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (1). Založení Ukrajinské hospodářské akademie na jaře r. 1922

Slogan, používaný v polabském městě již v první polovině minulého století, mne zaujal už dávno – možná právě proto, že zvláštní péči o vlastní srdce jsem naštěstí dlouhá desetiletí nepotřeboval. Dlouhá léta jsem ovšem také tušil jen matně, jaké místo zaujaly Poděbrady souhrou okolností v ukrajinském národním osudu. Letos je tomu právě sto let a nemůžeme toto výročí ponechat stranou.

Původně se počítalo s tím, že výročí založení Ukrajinské hospodářské akademie bude vzpomenuto výrazně – snad i u nás, ale především v Ukrajině. Pokud se nemýlím, chystala se větší konference v Charkově. Toto město však čelilo od konce února brutální a ničivé ruské agresi, které padly za oběť i pamětní a historiografické aspekty. Možná se bude o poděbradské akademii mluvit se zpožděním, my ji však připomeneme tímto a několika dalšími příspěvky už v nejbližších týdnech.

Počet ukrajinských emigrantů v Československu během roku 1921 narůstal. Do hlavního města už etablované Československé republiky přicházeli vojáci ukrajinské armády, kteří museli na konci roku 1920 ustoupit před Rudou armádou do Polska. Přibývalo i představitelů humanitní a technické inteligence, kteří neviděli životní perspektivu pod vládou bolševického režimu. Zároveň doufali, že jeho existence nemůže být dlouhá a že se možná už za nějaké dva roky budou moci vrátit domů na Ukrajinu.

Od podzimu r. 1921 fungovala v Praze dvojfakultní Ukrajinská svobodná universita, založená původně ve Vídni a zajišťující výuku na své filosofické a právnické fakultě. Doplňkem tohoto klasicky pojatého vysokoškolského ústavu měla být vysoká škola technicko-hospodářského typu. Od ledna 1922 působila v Praze zvláštní organizační komise Ukrajinského hromadského komitétu, který se snažil reprezentovat ukrajinskou emigraci v Československu. Komise měla zajistit přípravu mladé ukrajinské inteligence – cílem bylo vychování odborných specialistů v různých hospodářských a technických oborech. Její členové byli přijati 25. února 1922 prezidentem Masarykem a získali jeho podporu.

Postupně se zpřesňovala představa o podobě školy, která by měla být založena a kterou by byly československé úřady ochotny finančně podpořit. Poprvé byla vydána finanční pomoc budoucí Akademii v hodnotě 70 000 Kč na duben roku 1922. Brzy poté, 19. 4., se už zmíněný komitét obrátil na československé ministerstvo zemědělství ve věci založení Akademie. Dne 28. dubna se poprvé sešla profesorská rada uvažované školy a 16. května téhož roku vydalo už zmíněné ministerstvo dlouho očekávaný svolující přípis. Přivolilo v něm ke vzniku uvažované soukromé odborné školy pojmenované Ukrajinská hospodářská akademie a schválilo návrh jejích stanov. V dalších letech byl proto právě 16. květen připomínán a slaven jako den vzniku školy.

Mělo jít o soukromý zemědělský institut vysokoškolského typu o třech odděleních či fakultách (hospodářsko-družstevním, agronomicko-lesnickém a zeměměřičském) a s tříletým učebním programem. Na československém ministerstvu zemědělství doporučovali, aby byla uvažovaná škola organizována podobným způsobem jako známá hospodářská akademie v jihočeském Táboře. Nakonec byl od této jihočeské školy převzat i název „akademie“. Ukrajinským odborníkům sympaticky připomínal tradici někdejší kyjevsko-mohyljanské akademie – první vysoké školy ve východní Evropě.

Jako dočasné sídlo nové ukrajinské školy bylo zvoleno lázeňské město Poděbrady. Tato nevelká lokalita byla vybrána do jisté míry náhodou – uvažovalo se také o Táboře, Roudnici, Chrudimi nebo Brně, které mělo zprvu největší šance s ohledem na existenci Vysoké zemědělské školy v moravské metropoli. Nejrychleji mohla být však situace vyřešena právě v menším polabském centru, už proto, že zde mohla prvním krokům ukrajinského ústavu napomoci zdejší střední zemědělská škola. Prvním sídlem ukrajinské akademie v Poděbradech se stal lázeňský hotel U krále Jiřího, po čase však přesídlila přímo do prostor poděbradského hradu, kde je na nádvoří už několik let umístěna pamětní deska připomínající někdejší existenci Akademie.

V květnu se začali do Poděbrad stěhovat první učitelé nové školy. Byl mezi nimi také první rektor, odborný pracovník v oboru hydrotechniky a vodohospodářství, prof. Ivan Šovheniv (1874–1943). Stejně jako jiní učitelé akademie přesídlil do Československa a Poděbrad z území polského státu, ačkoli pocházel z východoukrajinského charkovského regionu. Za pobytu v Poděbradech vydal množství učebnic a skript. Jedním z úkolů Akademie bylo totiž také zajištění adekvátní odborné a pomocné literatury v ukrajinském jazyce, ačkoli ten do těchto odborných sfér zatím pronikl jen v malé míře.

Zpráva o založení nové školy se rozšířila i za hranice Československa a brzy bylo k dispozici více než šest set přihlášek. V Poděbradech byly zorganizovány narychlo maturitní kursy, protože ne všichni zájemci o studium ve vznikající Akademii mohli vykázat uzavřené středoškolské vzdělání. Přednášky v Akademii byly zahájeny 22. června 1922 a rozběhl se tak první akademický školní rok, který byl ukončen na počátku léta roku následujícího. Definitivně tím začala téměř čtrnáctiletá historie pozoruhodné školy, která sehrála v dějinách ukrajinské vysokoškolské osvěty zcela mimořádnou roli.

Při Akademii začala samozřejmě působit odborná knihovna. Současně založili začínající studenti hned v prvních měsících existence školy řadu pomocných institucí jako stravovací družstvo, bibliologický a družstevnický spolek, ale také skautské středisko. Hned v první rok činnosti Akademie byla založena její vydavatelská společnost, která vydala v nejskromnější možné úpravě přes dvacet titulů. Týkaly se matematiky a geometrie, fyziky, botaniky, lesnictví, dobytkářství, vodního hospodářství, krystalografie, národně-hospodářské politiky i soustavy světového obchodu. Zároveň vyšla v r. 1922 dvě čísla nevelkého časopisu Ukrajinská knihověda.

Příznivé železniční spojení s Prahou přispělo k tomu, že nové ukrajinské školské centrum mohlo udržovat stálé a intenzivní vztahy se státními úřady i s emigrantskými strukturami v hlavním městě republiky. Ukrajinská komunita, která našla v Poděbradech nový domov, začala žít plnohodnotným životem, který doplňoval a obohacoval snahy pražských Ukrajinců. Právě proto se Poděbrady zakrátko staly druhým nejvýznamnějším centrem ukrajinské emigrace v Československu. Toto postavení si udržely až do jara r. 1945, přestože od poloviny 30. let už Akademie v původní podobě neexistovala.

(boz)