Pražské výstavy o agresi proti Ukrajině – naplno nebo v náznaku

V minulých letech jsme se věnovali i ohlasům aktuální ukrajinské tematiky v pražských výstavních síních. Většinou se jednalo o výstavy dokumentárních fotografií inspirovaných těžko vyčerpatelnou tematikou slavného Majdanu. Občas přišlo ke slovu také výtvarné umění ve svých rozmanitých podobách, které reflektovalo časově následující válku. Co lze vidět v Praze dnes, v čase ruské agrese proti Ukrajině?

Takovou otázku jsme si vlastně nekladli, když jsme se na počátku květnového nedělního odpoledne vypravili na procházku. Kroky nás zavedly do části sedmého pražského obvodu, se kterým je spojena většina mého života – rád se sem vracím, kdykoli to je možné. Nakonec z toho ale přece jen bylo tematicky ukrajinské výtvarné odpoledne.

Zamířili jsme totiž přes Štefánikův most k neobvyklé „galerii“, kterou lze najít pod širým nebem, ač je zabudována do výklenků v bytelné zdi. Jedná se o tzv. Artwallgallery, umístěnou ve zpevněné části úpatí Letenské pláně. Hledat je třeba po stranách vjezdu do Letenského tunelu, ve východní části nábřeží kapitána Jaroše.

O zajímavém „zďovém“ projektu, uvedeném v život poprvé v r. 2002 a trvale provozovaném od r. 2011, se lze více dočíst na webových stránkách Artwallgallery – příslušné údaje nemá smysl zde opakovat. Za připomenutí stojí jen to, že ukrajinská tematika zde našla uplatnění před osmi lety, těsně po Majdanu, a to v dubnu až červnu 2014. Tehdy zde košická skupina Kassaboys mírně provokativním způsobem pracovala s tématem „Podkarpatské Rusi.“ Pohrávání si s tématem případné anexe tohoto území někým, kdo by si to zrovna umanul a nějak organizačně zajistil, představovalo reakci na ruské uchvácení Krymu Ruskem i na vytvoření dvou donbaských protektorátů.

Současná výstava nazvaná „Reportáže z války“ je ukrajinská v plném smyslu slova, především díky představeným tvůrcům. Dva z osmi výklenků v letenské zdi zůstaly neobsazeny, a k vidění je tak kromě vstupního panelu jen pět prací od šesti autorů. O většině z nich lze získat na webu detailnější informace. Víme tedy, že tvůrkyněmi vystavených artefaktů jsou čtyři ženy (včetně výtvarnice používající pseudonymu Kinder Album). Z hlediska místního původu tvůrců je zastoupeno kyjevské a lvovské umělecké prostředí, i když např. sestry Nikol a Mišel Feldmanovy přišly do ukrajinské metropole z města Dnipro. Jeden z autorů je rodákem z obce Makariv u Kyjeva, kudy bezprosředně prošla ničivá válka.

Vystavující autoři zastupují mladou či mladší část střední generace ukrajinské výtvarné obce, kterou u nás známe jen málo. Jejich práce vystavené na letenské zdi lze vidět i s krátkým zhodnocením zde: https://www.artwallgallery.cz/cs/node/144. Všechny jsou prostoupeny válkou nebo některými jejími průvodními jevy a důsledky – někdy je to provedeno prvoplánovým, jinde spíše symbolickým způsobem. To třeba v případě obrazu dvou vězňů „vychovávaných“ televizí pod dohledem „státníka“, zírajícího z portrétu na zdi. O jeho identitě nelze pochybovat…

Obrazy na zdi by nás měly podle představ kurátorek výstavy po dva měsíce tak trochu burcovat. Měly by napomoci tomu, aby se z našeho zorného úhlu nevytratila krutá války na okraji střední Evropy, abychom stále vnímali jejího původce i oběť. Obávám se jen, že lidé, kteří kolem projedou tramvají či osobními automobily, si vystavených prací většinou nevšimnou nebo o nich prostě nestihnou hlouběji uvažovat. Vystavená díla je vlastně možno docenit jen při pěší procházce a několikanásobném pozastavením na nábřeží, chodců tu však potkáme jen málo.

Další cesta Prahou 7 nás vedla Bubny a Holešovicemi na Ortenovo (dříve Dimitrovovo) náměstí. Při posezení v tamním parčíku jsem si vzpomněl na satirický fejeton Arta Buchwalda o pop artovém umění, který jsem si přečetl coby gymnazista počátkem sedmdesátých let. Pop artově na mne zapůsobila odedávna vyráběná Ruská zmrzlina. Její mrazíkovský obal je od konce února opatřen dodatečným sdělením, že výrobce této pochutiny, ale jistě také její konzumenti drží s Ukrajinou…

Po tomto intermezzu jsme dorazili do rozsáhlé galerie současného umění umístěné v někdejším holešovickém továrním objektu. Prostor nazvaný Dox byl už na našich stránkách zmíněn: před několika lety jsme upozornili na výstavu dvanácti ukrajinských umělců vyhnaných ruskou agresí z Donbasu a Krymu. Reflektovali zde různými způsoby tehdejší „malou“ válku a reálie svých ztracených domovů, okupovaných Rusy. Dnes už bohužel víme, že tehdejší fáze konfliktu byla rozsahem i mírou krutosti jen slabou předzvěstí současné ruské agrese, usilující o úplné zničení ukrajinské státnosti a kulturní i duchovní svébytnosti.

My jsme do galerie Dox zamířili na výstavu obrazů a drobnějších plastik svérázného českého sochaře Jaroslava Róny nazvanou „Architektony a stroje“. Při jejím procházení jsme však se vzrůstajícím překvapením zjišťovali, že tento tvůrce, dobře známý především svými nekonvenčními pomníky, jakoby předpověděl současné události. Jeho díla zachycující v symbolické podobě podivně odlidštěná města, nebezpečí války i náš nepříliš normální a odlidštěný svět, zaujmou, ale zároveň vzbuzují neklid a obavy.

Překvapení jsme se nakonec dočkali v druhé části galerie, kde je představen čínský opoziční umělec užívající pseudonymu Badiucao. Tento tvůrce, který je vrstevníkem některých Ukrajinců či Ukrajinek z letenské zdi, žije dnes v emigraci, protože v tzv. lidové Číně by se postarali o jeho umlčení. Badiucao totiž nepřestává glosovat odpudivé rysy totalitního režimu, který pronásleduje jak Číňany, tak v ještě větší míře Ujgury. Zároveň se z praktických důvodů druží s neméně odpudivým putinovským režimem.

Badiucaova výstava v Doxu nese výmluvný název „MADe IN CHINA“. Autor zde reaguje digitálními tisky i díly jiného typu nejen na čínské reálie. Stejně razantně upozorňuje na teror nastolený vojenskou juntou v Barmě-Myanmaru. Zaujme, že v prvních měsících letošního roku se jeho pozornost upřela i na napadenou Ukrajinu. Výsledkem je šest digitálních tisků propojených názvem „Motýlí efekt z Kyjeva“. Objevuje se zde třeba námět ukrajinské slunečnice pomáhající vítězit různým způsobem nad nepřítelem. Pojmenován a vyobrazen je tu ovšem i ruský diktátor na obrazu Vztek malého muže, kde Putinovo přirození nahrazuje raketa. Výrazným způsobem je naznačeno i Putinovo propojení s čínským vůdcem, v práci nazvané ironicky „Madona Litta“ a v portrétu propojujícím rysy tváře obou diktátorů.

Badiucao však zaujme zrovna tak instalací připravenou na podlaze z asi 150 lahví se sojovou omáčkou, upravených do podoby Molotovových koktejlů. Toto dílo vzniklo vloni, jako by ale předpovědělo situaci z letošního března. Kyjevští obyvatelé se chystali ve velkém přivítat ruské „osvoboditele“ oněmi slavnými „koktejly“. Ty sice evidentně nebyly umisťovány do lahví od sójové omáčky, výsledek by však byl obdobný.

Bubenská i holešovická výstava jasně naznačují, že ruský útok na Ukrajinu se stal podnětem ke vzniku nových, maximálně angažovaných uměleckých děl v různých koutech světa. Nově vzniklá realita propojila tvůrce, kteří se možná navzájem ani neznali, ale vnímají situaci shodným nebo podobným způsobem. Ukrajina se ve výtvarném umění snad ještě nikdy nestala rozbuškou takové síly. I v tom je unikátnost dnešní situace, která sice přinesla Ukrajině obrovské utrpení, zároveň z ní však udělala předmět celosvětového zájmu…

(boz)