Zkoumání ruské a ukrajinské emigrace za první republiky a v protektorátu i slovenském státu pokračuje. Novou pomůckou pro dílčí oblast lékařství a zdravotnictví se měla stát encyklopedická příručka informující o osobnostech. Bohužel jde o dílo šité horkou jehlou, nekoncepční a obsahově značně neúplné.

Události na frontové linii v Donbasu nevzbuzovaly po řadu měsíců zvláštní zájem. Koncem roku 2016 se po nějakou dobu mluvilo a psalo o pozičních bojích u města Vuhlehirsk a Svitlodar. Nyní se skoro týden skloňovalo jméno města Avdijivka.

Po dvakrát jsme tu psali o zvláštním osudu ostatků básníka Oleksandra Olese, které musely opustit Prahu, kde byly před koncem druhé světové války uloženy. Dnes je už prazvláštní příběh u konce a snad lze jeho vyústění chápat jako určité poselství.

Značné změny, kterými Ukrajina prošla od počátku r. 2014, zdánlivě otevřely domácímu jazyku, který je podle ústavy jazykem státním, nové možnosti. Dalo by se čekat, že zanikly všechny překážky omezující jeho fungování. Ukrajinský filolog pracující v USA však vidí situaci diametrálně odlišně a znepokojeně.

Dění kolem ostatků básníka Oleksandra Olese zvýšilo na čas zájem Ukrajinců o vlastní meziválečnou emigraci. O řadě jejích mužských i ženských představitelů se toho přitom nadále ví jen málo. Jednou z nejzáhadnějších postav zůstává prozaička Natalena Korolivová, rozená Dunin-Borkowská.