Dění kolem ostatků básníka Oleksandra Olese zvýšilo na čas zájem Ukrajinců o vlastní meziválečnou emigraci. O řadě jejích mužských i ženských představitelů se toho přitom nadále ví jen málo. Jednou z nejzáhadnějších postav zůstává prozaička Natalena Korolivová, rozená Dunin-Borkowská.

Do historie patří i dokumenty, které nesehrály žádnou významnou úlohu. Patří k nim i ten, který je publikován níže. Ukazuje, že Ukrajinci České republiky v polovině léta r. 1991 přemýšleli o potřebě navázání přímých kontaktů tehdy ještě existujícího Československa s Ukrajinou. Dnes vnímáme česko-ukrajinské vztahy jako samozřejmost a čekáme tedy na příjezd nového ukrajinského velvyslance, před čtvrtstoletím však byla situace ještě podstatně odlišná.

Jurij Andruchovyč patří už nejméně deset let mezi ukrajinské autory známé v Česku dočkal se už čtyř knížek přeložených do češtiny. Zároveň náleží mezi ukrajinské spisovatele, kteří jsou jak počtem pobytů, tak znalostí poměrů nejvýrazněji propojeni s Evropou. Jeho názory a výroky by nás proto mohly a měly zajímat.

O ukrajinském výtvarném umění jsme u nás věděli tradičně vždy daleko méně, než o literatuře. Týká se to jak celkového obrazu vývoje výtvarné kultury, tak tvorby jednotlivých autorů či autorek. Malou výjimkou se stal katalog výstavy prací dvou výtvarnic, uspořádané v Ostravě.

Od nepříjemného incidentu s ostatky básníka Olesa a jeho manželky, který zahájil podivným způsobem nový rok Ukrajinců v Praze, uplynuly už tři týdny. Nyní se celá záležitost uzavřela: Oleksandr Oles se zanedlouho, po devadesáti osmi letech nepřítomnosti, vrátí do Kyjeva.