Rok 1876 se do českých dějin zapsal také smrtí Otce národa – historika i politického vůdce Františka Palackého. Shodou okolností vyšla v tu dobu v Praze brožurka, která nabízela praktickou pomoc českým vystěhovalcům. Konkrétně se jednalo o ty, kteří směřovali do jihozápadní části Ruské říše – do tří jejích gubernií, které se dnes nacházejí v západní části Ukrajiny.

Vstoupili jsme do roku, který bude pravděpodobně charakterizován trvajícím ruským tlakem na Ukrajinu i na západní svět. V tomto ohledu se nebude lišit od závěru roku předchozího. Zároveň nelze vyloučit růst vnitřního napětí v Ukrajině v důsledku dlouhodobé, v jistém směru nebezpečné rivality současného ukrajinského prezidenta a jeho předchůdce. Oba problémové okruhy jsou samozřejmě propojeny a vzájemně se ovlivňují.

Náš odeský cyklus pokračuje, přestože jsme začali psát nové roční datum. Vzpomínky na letní návštěvu metropole ukrajinského Černomoří zůstávají živé a aspoň něco z nich bych rád sdílel s našimi čtenáři. Po úvodní procházce odeským centrem se dnes zaměřím na vyprávění o několika výrazných městských chrámech. Navštěvovali jsme je v rámci výprav do města, aniž bychom měli šanci dosáhnout úplnosti.

Lze poměrně snadno zjistit, co se odehrálo v České republice či ve světě právě před pěti lety. Ve stínu významných událostí se tehdy udála také spousta menších, převážně už zapadlých věcí. Jen málokterá z nich si zachovává trvalejší význam a stojí za připomenutí. Tak třeba v krátkém deníkovém záznamu o 8. lednu 2017 nacházím větu: „Dořešili jsme všelicos a spustili stránky – někdy kolem páté hodiny odpolední.“

Přehled ukrajinských politických událostí jsem se pokoušel sestavovat poprvé v r 2019, podruhé a dlouhodoběji od počátku r. 2020. U politiky také zůstáváme v tomto posledním pokračování, zachycujícím události roku 2021. Vánoční svátky a poslední dny před Novým rokem totiž nijak neuvolnily silné napětí kolem Ukrajiny.