Blížící se konec roku přinesl vystupňování diplomaticko-vyděračské akce Ruska vůči Ukrajině a západním státům. Adresáti ruských stížností a výzev zůstávají přitom v nejistotě, co je aktuálním ruským cílem a jak ho má být dosaženo.

Kyjev se po Majdanu začal měnit. U supermarketů nebo přímo u pokladen se objevili dobrovolníci. Pořádali sbírky potravin pro vojáky a nestačili odvážet plné vozíky. Dobrovolníci pletli maskovací sítě, darovali auta na potřeby vojáků, sháněli drahé vojenské termografické kamery, moderní neprůstřelné vesty a přilby.

Trvalo dost dlouho, než jsem se ve svých popisech propracoval z letiště přes „náš“ hotel, blízkou pláž i Ševčenkův park do samotného centra Odesy. Právě tato část města dnes přichází na řadu. Sem určitě zamíří každý návštěvník města a je jenom na něm, čemu všemu bude věnovat pozornost. Omezím se na několik zobecňujících a shrnujících poznámek, protože tato část cyklu určitě není poslední.

Něco o zážitcích ze života v hlavních městech – českém a ukrajinském V srpnu 2012 jsem dostal příležitost přestěhovat se z Prahy na delší dobu do ukrajinského hlavního města. Jelikož jsem původem z Ukrajiny, nedělal jsem si iluze o tom, jak vypadá život a životní styl v Kyjevě zejména v té době. Před odjezdem do Kyjeva jsem v sobě nicméně nesl určitou naději: snad to nebude tak hrozné, když tam žije a pracuje spousta známých a kamarádů. Snad je toto město jiné, než si představuji.

V pražském Bubenči, v parčíku nedaleko velvyslanectví Ukrajiny, můžeme už po léta potkat pomník jihoamerických revolucionářů 19. století Simona Bolívara, Bernarda O´Higgginse a Benita Juareze. Původně měl někde v této latinskoamerické společnosti stát i Ševčenkův pomník, pro který se nakonec našlo místo na druhém konci Prahy, na Smíchově. Nyní je tento prostor využit pro krátkodobou výstavu „Ztracené dětství“.