Rudolf Mayer (1837–1865) patří mezi už zapomenuté české poety, býval však zařazován do skupiny předčasně zemřelých nadějných autorů. Narodil se, ale i zemřel v oblasti Klatovska, ale za života poznal Prahu i Vídeň. Jeho nepříliš rozsáhlá tvorba vznikala na přelomu 50. a 60. let 19. století. Dvě Mayerovy básně napsané roku 1859, vydané však daleko později, se zajímavým způsobem dotkly ukrajinsko-kozácké tematiky.

Známý film „Díky za každé nové ráno“ měl premiéru dne 3. listopadu 1994. Od té doby patří k nejúspěšnějším českým snímkům polistopadového období. Přípravy jeho natáčení však začaly už o nějakých pět let dřív. Myslím, že za připomínku stojí několik epizod z oné doby, kdy se s filmem začínalo. S velkým časovým odstupem se totiž nyní naplňuje jedna z tehdejších úvah i obav jeho tvůrců.

Dostali jsme svolení k tomu, abychom čtenáře seznámili s příspěvkem a překladem našeho čelného barokisty a latinského filologa dr. Martina Svatoše. Tento na slovo vzatý odborník nám předkládá velmi zajímavou paralelu, spojující publicistické dílo jednoho z českých barokních historiků se současnými, válkou vynucenými projevy ukrajinského prezidenta. Máme možnost poznat, jak mohou být propojeny události a projevy vzdálené navzájem více než tři a půl století. (red.)

Je velmi těžké přizpůsobit tuto už celkem zavedenou rubriku válečným poměrům, které vzešly z ruské agrese proti Ukrajině. V minulé kronice bylo v krátkosti zachyceno jen prvních pět dní ruské agrese, v případě první poloviny března se jednalo už o trojnásobně dlouhou dobu, během které se původní ruský vojenský postup výrazně zpomalil.