Jedna z našich čtenářek napsala vzpomínku na rozhovor s Ukrajincem, který se uskutečnil před dvěma lety, v srpnu 2018. Podobně uvažujících Viktorů se jistě najde v Ukrajině víc a jsou možná i mezi lidmi, kteří přesídlili z Ukrajiny do České republiky: je dobré o tom vědět. Text otiskujeme jako připomínku 52. sovětské okupace Československa.

Dnešní malá povídka je věnována nebeskému úkazu, který odjakživa vzbuzuje pozornost, obdiv a někdy i úžas. Duha na nebi může být znamením, ale může být také dívkou, pověřenou důležitým úkolem – za chvíli se o tom dočteme. A lze se tam někam za ní také vypravit, i když ne každému se takovou cestu poštěstí uskutečnit.

Do ukrajinského vývoje zasáhly v první polovině srpna v překvapivém rozsahu občanské protesty, které vypukly po nedemokratických prezidentských volbách v sousední Bělarusi. Dění v Minsku a jiných městech připomíná přes všechnu svou specifičnost v mnohém ukrajinský Majdan z doby před téměř sedmi lety. Výsledek dění je však pouhý týden po údajném Lukašenkově vítězství značně nejistý.

Jméno Andreje Brodije najdeme v každé obsáhlejší příručce o postavách československých a někdy i českých dějin. Většinou je zmiňováno v nelichotivých souvislostech. Jednalo se totiž o jednoho z politiků, kteří reálně podporovali dezintegraci první republiky záměrem odtrhnout Podkarpatskou Rus a připojit ji k územně „okrájenému“ Maďarsku.

Dnešní krátká povídka nás vyzývá k tomu, abychom znovu hledali vztah a můstek mezi pověrou a vírou, která má v tomto případě nikoli jen chránit, ale přímo pomoci k nalezení štěstí. Dobrá rada od přátel může být v tomto případě opravdu nad zlato, ale vůbec není jisté, zda „zabere“.