Ukrajinská kronika 2020/15: první polovina srpna

Do ukrajinského vývoje zasáhly v první polovině srpna v překvapivém rozsahu občanské protesty, které vypukly po nedemokratických prezidentských volbách v sousední Bělarusi. Dění v Minsku a jiných městech připomíná přes všechnu svou specifičnost v mnohém ukrajinský Majdan z doby před téměř sedmi lety. Výsledek dění je však pouhý týden po údajném Lukašenkově vítězství značně nejistý.

vlajkyUkrajina sledovala dění na oficiální i mediální rovině velmi pozorně. Součástí mediální roviny bylo zadržení tří ukrajinských novinářů v Minsku těsně před volbami a jejich deportování ze země (ve dnech 7.–8. srpna). Oficiální reakce Ukrajiny na protesty v Bělarusi a jejich hrubé potlačování byla zprvu nepříliš zřetelná a jednoznačná, protože dopady případných mocenských a geopolitických změn v severním sousedství pro Ukrajinu i důsledky případné ruské intervence lze jen těžko odhadnout.

Ani prezident ani ministerstvo zahraničí zprvu výsledek běloruských voleb jednoznačně neodmítli či nezpochybnili. Situace se začala měnit až po Lukašenkových obviněních, že také Ukrajina se podílí na organizování podpory občanských protestů. Projevy bývalých politických činitelů, např. exministra zahraničí Klimkina, zněly už rozhodněji. Neméně podstatné je to, že mnoho Ukrajinců vyjadřuje různým způsobem podporu současným snahám Bělorusů o větší míru svobody.

Do Kyjeva také přijel jako do místa exilu týden před volbami, 2. 8., jeden z uchazečů o běloruskou prezidentskou funkci, Valerij Cepkalo. Běloruská volební komise ho v polovině července odmítla zaregistrovat jako kandidáta a on poté svoji zem raději opustil – zajímavé ovšem je, že na Ukrajinu se přemístil po kratším pobytu v Rusku.

Ukrajiny se bezprostředně týkal také pozoruhodný vývoj událostí kolem skupiny ruských žoldnéřů, tzv. vagnerovců, zadržených v Bělarusi. Celá epizoda měla nepochybně určitým způsobem posloužit tak nebo onak Lukašenkovu znovuzvolení. Ukrajina žádala ještě před volbami Bělarus o vydání těch žoldnéřů, kteří bojovali proti její armádě v Donbasu, Lukašenko je však nakonec vrátil 14. 8. jejich rodnému Rusku – nepochybně proto, že po volbách zjistil, že se bez ruské pomoci či opory ve funkci neudrží.

Michail Žyzneuski
Připomenutí památky Bělorusa Michaila Žyzneuského – druhé oběti na kyjevském Majdanu

Nejistá situace v Minsku posílila rovněž názor, že hlavní město Bělarusi už není vhodným prostředím pro pokračující trojstranné rozhovory o řešení situace v Donbasu. Rozhodnutí v této věci však nepadlo a asi ještě dlouho nepadne. Za zmínku stojí to, že od konce července, kdy bylo v Minsku dojednáno a začalo platit časově neomezené příměří, neutrpěla Ukrajina na frontě žádné lidské ztráty. Také počet a intenzita porušování příměří ve srovnání s dřívějškem značně poklesly. Snad je to projev nějaké nové strategie Putina. Prezident Zelenskyj ve dnech 7. a 8. 8. navštívil různá místa frontové linie a dokonce v její blízkosti přespal.

Řešení základních vojenských a politických aspektů problému se nicméně nijak výrazně nepřiblížilo a devastace okupovaných tzv. „lidových republik“ pokračuje. Jeden z poradců V. Zelenského odhadl, že k budoucímu obnovení této části Ukrajiny bude zapotřebí asi deseti miliard dolarů a, dodejme, v Krymu by tomu jistě bylo nejinak. Pokud jde o zdánlivě „zapomenutou“ frontovou linii v jeho sousedství, ohlásila ukrajinská vláda 8. 8. přerušení spojení s poloostrovem kvůli koronavirové epidemii, platné do konce srpna.

Vnitřní situace Ukrajiny byla charakterizována pokračováním dlouhodobého trendu, směřujícího k oslabení podpory strany Služebník lidu. Ta klesla už pod polovinu někdejší „nadšené úrovně“ (z 58 na 26 %), přesto však uvedená strana zůstává nadále nejsilnější. Její nejlépe stojící soupeři mají totiž maximálně 18 %, resp. 16 % podpory. Jedná se o tzv. Opoziční platformu Za život, vstřícnější vůči Rusku, a Porošenkovu Evropskou solidaritu. Klesající „Baťkivščyna“ Julie Tymošenkové se nyní musí spokojit s pouhými 10 % podpory. Zároveň zůstává podpora V. Zelenského nadále vyšší než míra sympatií, vykazovaných P. Porošenkovi (poměr obou čísel je asi 44:20).

Nebližší událost celozemského významu – regionální volby do samospráv – se mají bez ohledu na rozpaky spojené s neutuchajícím koronavirem uskutečnit dne 25. 10. Přitom už bylo oznámeno, že v některých obcích v blízkosti frontové linie je nebude možno provést. Z dosavadních velkoměstských primátorů si udržuje nejjistější pozici kyjevský nejvyšší činitel Vitalij Klyčko (odhad mu dává 41 %, kdežto nejbližšímu protikandidátovi jen 9 %). Zdá se tedy, že kandidát prezidentské strany v Kyjevě neprorazí.

Dozinky v Charkově
Dožínkový koncert v Charkovské oblasti

Vývoj koronavirové epidemie nelze označit ani kolem poloviny léta za uspokojivý. Od 1. srpna byla zavedena v Ukrajině nová karanténní opatření. Celá země je nyní rozdělena na čtyři zóny, resp. barevné skupiny, do nichž jsou zařazovány a přeřazovány tak jako u nás jednotlivé regiony. Přináší to problémy s dlouhodobým proměňováním staronových omezení. V některých západoukrajinských lokalitách se vyskytly protesty proti uvažovanému opětnému omezení železničních spojů. Má být také zpřísněn postih za porušování karanténních předpisů – od března byl v Ukrajině proveden ve 21 000 případů.

Výchozí počet všech onemocnělých z 1. srpna činil 72 168 (z toho 30 900 aktivních a 39 543 vyléčených, k tomu pak 1 725 úmrtí), k 16. srpnu dosáhl stav onemocnělých čísla 92 820, z toho devítina připadla na lékaře a zdravotníky. Od května stoupl počet nemocných na trojnásobek a nyní stojí Ukrajina počtem onemocnělých na 31. místě světového žebříčku (předstihla už z tohoto hlediska např. Čínu, kde epidemie začala) – v rámci Evropy jí náleží dokonce osmá příčka.

Důsledkem těchto událostí byl pokles ukrajinského hospodářství v prvním pololetí o 6,5 %, z toho ve druhém čtvrtletí o 11 %. Značně také zprvu vzrostl počet nezaměstnaných – nyní se už ale projevuje opačná tendence. Ve třetím čtvrtletí očekává ukrajinská vláda obrat k lepšímu, předpovědím činěným za současného stavu však lze přičíst jen dílčí hodnotu.

(boz)

Rubriky