V poslední srpnovou dekádu Ukrajina vzpomínala nejen 29. výročí vyhlášení své nezávislosti, která pomohla výrazným způsobem rozbít někdejší Sovětský svaz, ale také už šesti let, která uplynula od počátku otevřené ruské intervence na území Donbasu, kterou její pachatel samozřejmě popírá a pokračuje tak v rozvíjení slavných tradic sovětského lhaní.

Název dnešní mikropovídky zní v ukrajinštině „Hromovycja“. V ukrajinštině má toto slovo několik významů, které navzájem souvisejí. Může jím být označen blesk, bouřka nebo svíčka označovaná v češtině termínem hromnička. Je tu ale ještě jeden význam, hodně specifický a nezvyklý, který nás bude zajímat nejvíc.

V pátek 26. srpna bylo v budově bývalé kotelny na náměstí Osvoboditelů v Radotíně otevřeno Centrum humanitární pomoci Ukrajině. Na slavnostním otevření, jehož se zúčastnilo několik desítek diváků, promluvil Petr Oliva, ředitel neziskové organizace Humanitární pomoc Ukrajině, který již od roku 2015 zajišťuje pomoc lidem ve válkou postižené oblasti.

Tvůrčí činnost Františka Řehoře byl po většinu jeho života charakterizován dvojím typem aktivit – sběratelskými a spisovatelskými. Dnes nás bude zajímat Řehořovo sběratelství, které chtělo přispět k co nejlepší dokumentaci života obyvatel východohaličských vesnic a městeček. V Řehořových dopisech a lístcích různým osobám jsou tyto aktivity vesměs dobře dokumentovány. Zčásti už byly zmíněny v předchozích dílech tohoto cyklu.

Velký i malý Radniční klub se nacházejí v jednom z vyšších podlaží Staroměstské radnice. Mnoho lidí asi tyto prostory nezná – je z nich slyšet i odbíjení pražského orloje a následný aplaus přihlížejících. Možná proto přišlo v Den nezávislosti Ukrajiny na besedu o této zemi tak málo posluchačů. Těch dvanáct lidí zaplnilo pouhou čtvrtinu kapacity sálu. Navíc se většinou jednalo o Ukrajince, lépe řečeno – Ukrajinky.