Historie Ukrajinské hospodářské akademie je samozřejmě plná konkrétních lidských příběhů. Stopu toho dnešního jsem našel už před řadou let v Polabském muzeu v Poděbradech. Zůstal dodnes bez jasného začátku i konce, ale není proto o nic méně zajímavý…

O pozitivním, byť v detailech ne zcela jednoznačném vztahu prvního československého prezidenta k Ukrajině a Ukrajincům bylo už napsáno mnoho. Zdálo by se, že už není možno přidat celkem nic nového. Vydání kompletního souboru Masarykových spisů však odkrylo nové skutečnosti. Tou nejzajímavější je zřejmě objevení Masarykova nekrologu ukrajinského myslitele Mychajla Drahomanova z roku 1895.

Ukrajinskou rodinu, o jejímž osudu pojednává tento příspěvek, jsem poznala v roce 2018, když si má pražská kamarádka z Luhanska jela vyřizovat dokumenty ke svým příbuzným do Izjumu. Cestovali jsme po Ukrajině a prodloužili jsme si cestu na východ. Izjum byl pro Čechy tehdy málo známé město na jihovýchodě země, 140 km od Charkova. Tehdy měl asi 50 tisíc obyvatel.

Milí přátelé, ozývám se tentokrát z mé oblíbené země německé. Ta ještě předevčírem se zájmem sledovala výměnu v čele ministerstva obrany a nyní už je plně zaměstnána kancléřským odmítnutím poskytnout Ukrajině těžké tanky nebo alespoň povolit jejich poskytnutí jinými zeměmi EU.

Druhý soutěžní příběh z naší soutěže O NEJHEZČÍ A NEJZAJÍMAVĚJŠÍ TEXT VĚNOVANÝ U KRAJINĚ. Příběh útěku tří generací ukrajinské rodiny před válkou. Babička Halina popisuje jejich strastiplnou cestu Evropou.