Před necelými jednadevadesáti lety, dne 16. května 1932, bylo v centru Poděbrad živo. V novorenesanční budově Občanské záložny, postavené nedaleko pomníku krále Jiřího, se sešla početná skupina účastníků slavnostního setkání k desátému výročí Ukrajinské hospodářské akademie. Tato vysoká škola byla zřízena rozhodnutím československých úřadů na pomoc příslušníkům ukrajinské emigrace.

Kazašská historička Botakoz Kassymbeková se narodila v roce 1980. Využila možnosti a studovala na západních univerzitách. Dnes je uznávanou kapacitou v oblasti moderních středoasijských dějin a ruské koloniální politiky v tomto prostoru. Dlouhý rozhovor s Kassymbekovou otiskl 5. března tohoto roku list Berliner Zeitung. Uveřejňujeme tu v překladu a bez komentáře jeho text. (red.)

Protože dopisy obvykle nemají žádné perexy, uvedeme na tomto místě pár informací o adresátovi: je jím Orest, který se narodil 12. 4. 1923 (Krasna, Polsko) a zemřel v roce 1976 (Trnava pri Laborci). Byl to vědec ukrajinského původu, který žil v Československu: literární historik a kritik, folklorista a překladatel.

Rozhovor s předsedou Základní organizace chovatelů koček Praha 8 a protagonistou mezinárodní výstavy "Kočky Praha 2023" Vlastimilem Jurou nejen o výstavě, ale i o spolupráci s ukrajinskými chovateli.

Březen byl dalším měsícem, který nijak výrazně nepozměnil válečnou frontu na východě a jihovýchodě Ukrajiny. O úspěších ruské ofenzivy nelze hovořit a všechny drobné územní zisky byly vykoupeny rostoucím počtem obětí. Podle ukrajinských zdrojů přišlo Rusko už o 270 000 příslušníků vlastních ozbrojených sil a jen za březen přibylo na ruské straně 25 000 obětí.