Josef Václav Sládek je dnes vnímán především jako klasický autor poezie pro děti, ale životnost si udržuje i řada jeho básní určených dospělým čtenářům. V předchozích dvaceti letech byl vydán nejen třísvazkový soubor celého jeho básnického díla, ale také kniha amerických fejetonů a řada Sládkových překladů Shakespearových her.

Postupné vysychání a zasolování kaspicko-pontické stepi přimělo Huny a jejich „satelity“ (germánské a sarmatské kmeny, možná i předchůdce Slovanů) přesunout se ze severního Černomoří na západ - nejprve na Balkán (za Uldina), později až do středního Podunají (za Attily). V Černomoří mizí vyspělá čerňachivská kultura a nastává období depopulace, které trvá až do 6. století. Pak se objevuje kultura jiná, tentokrát již slovanská, která však na předchozí čerňachivskou nenavazuje a má zcela jiný charakter. Naproti tomu střední Podunají i po rozpadu hunského panství zůstává ohniskem multietnické a velmi kosmopolitní kultury, ve které se mísí prvky středoasijské, germánské i římské.

V lednu nového roku pokračovala ruská agrese proti Ukrajině, aniž by byl patrný jakýkoli náznak jejího zmírnění. Nenastala podstatnější změna frontové linie a nijak se nepřiblížila perspektiva ukončení konfliktu. Údajné vánoční příměří, vyhlášené z ruské strany pro termín východokřesťanských vánočních svátků, nevstoupilo v platnost.

Historie Ukrajinské hospodářské akademie je samozřejmě plná konkrétních lidských příběhů. Stopu toho dnešního jsem našel už před řadou let v Polabském muzeu v Poděbradech. Zůstal dodnes bez jasného začátku i konce, ale není proto o nic méně zajímavý…

O pozitivním, byť v detailech ne zcela jednoznačném vztahu prvního československého prezidenta k Ukrajině a Ukrajincům bylo už napsáno mnoho. Zdálo by se, že už není možno přidat celkem nic nového. Vydání kompletního souboru Masarykových spisů však odkrylo nové skutečnosti. Tou nejzajímavější je zřejmě objevení Masarykova nekrologu ukrajinského myslitele Mychajla Drahomanova z roku 1895.