Moře a pláže k Oděse patří. Už za dob mých studií byla vyhledávaným letoviskem. Na otázku, kolik má Oděsa obyvatel, Oděsité odpovídali rovněž otázkou, což je mimochodem místní národní zvyk: v zimě nebo v létě? V zimě má Oděsa milion obyvatel, v létě prý tři. Něco pravdy na tom bylo a nejspíš i zůstalo.

V roce 2011 byl vyroben kuriózní, minimalistický exemplář ukrajinské ústavy v podobě knížečky velké 21 x 32 mm, do které bylo pojato třiatřicet základních ústavních článků, tedy desetina úplného textu. Jediný exemplář této ručně psané mikroústavy byl věnován Státnímu muzeu ukrajinské knihy a knihtisku.

Turistické průvodce označují Vilkovo jako ukrajinské Benátky. Ano, místo ulic jsou ve Vilkovu stejně jako v Benátkách kanály, tady se jim ale říká "jeryky" (ukr. "єрик", pozn. aut.). Mnohem víc by se nejen pro Vilkovo, ale pro celou oblast delty Dunaje hodilo označení poslední opravdová divočina v Evropě.

Výlet do dunajské delty jsem vůbec neplánoval. Zorganizoval ho kamarád Oleg, když kvůli nepřízni počasí nevyšla sobotní návštěva Bilhorodu-Dnistrovského. Ústí Dunaje do Černého moře se prý musí vidět, navíc se mi něco takového hned tak nepoštěstí. A Vilkovu, jak se místo jmenuje, se říká ukrajinské Benátky.

Část Donbasu má skoro tři roky dva lokálprezidenty, jako by nestačil jen jeden. Původně se snad mělo v Ukrajině objevit představitelů tohoto zvláštního povolání ještě víc, ale Putinovy experimenty s lidovými republikami v Odese a Charkově se nepovedly. Tím vzácnější jsou ti dva z Donbasu. Navíc měli oba v těchto dnech narozeniny.