Kdyby byla Oděsa opravdu živoucí bytost, asi bych o ní řekl, že je to především dáma. Mladá, poněkud sebevědomá, dost rozmarná, krapet poťouchlá a maličko zlomyslná koketka, která dokáže své návštěvníky pochopit, smát se, milovat, zlobit se, ale stejně dobře i odpouštět. Ráda se předvádí, ještě raději je obdivována. Své milované něžně hýčká, k nepřátelům umí být jízlivá. Zbožňuje život, miluje radost, volnost a krásu. Chce být krásná a chce, aby ji lidé krásnou viděli.

Kyjevské nakladatelství Smoloskyp zahájilo činnost koncem 60. let na Západě, dnes patří k významným podnikům tohoto typu v Kyjevě. Nyní vydalo na počest devadesátin svého zakladatele a dlouholetého ředitele Osypa Zinkevyče text tří jeho dochovaných deníků, propojených jeho komentářem a doplněných souborem autorových studií.

V červenci roku 1917 žili Češi v revolučním Rusku i v té části Ukrajiny, která k němu zůstávala přivtělena, pod dojmem nečekaného úspěchu československých vojenských jednotek v bitvě u Zborova i propadu nadějí, které s ním byly spojovány. Legionáři museli kvůli rozkladu jednotek ruské armády znovu ustoupit zpět.

Pokud by bylo sousloví „střelecké písně“ použito v češtině, zůstal by jeho obsah zcela nejasný. Ukrajinci, kteří znají novější historii své země, si ovšem v souvislosti s ním ihned vybaví soubor písní z let 1914–1918. Ty vznikly a byly zpívány příslušníky jednotek Ukrajinských sičových střelců, zřízených v rámci rakouské armády.

V jedné z posledních sbírek lvovského básníka a překladatele Romana Lubkivského (1941–2015) najdeme pozoruhodnou báseň z roku 2011. Týká se počátku činnosti ukrajinského zastupitelského úřadu v Praze. Autor zde vzpomněl po téměř dvaceti letech na začátek svého diplomatického působení v Praze.