Mezinárodní filmový festival Berlinale je obecně uznávanou soutěží filmů z celého světa, která se koná od r. 1951, a to vždy v únoru. Filmy jsou promítány v devíti různých sekcích a nejprestižnější ocenění představuje hlavní cena – Zlatý medvěd.

Historie je to teprve tři roky stará, ale vše se zdá být ve vzpomínkách velice živé. A zdá se být nejisté, zda má smysl osobní vzpomínku založenou na tehdejších záznamech psát. Nebyl jsem přímým účastníkem, vše jsem sledoval jen z dálky jako milióny jiných lidí – pravda, určitě jsem patřil mezi svědky dění vybavené větším „srdečním nasazením“.

Ukrajinská věda a kultura jakoby měly od doby po první světové válce, tedy už skoro sto let, dvě křídla. Jedno bylo bezprostředně spjato s Ukrajinou, druhé s ukrajinskou diasporou, která byla aktivní na většině kontinentů, ale hlavně v západní Evropě a severní Americe. Za první republiky hrála v jejím rámci výraznou roli Praha, v druhé polovině 20. století ji nahradila úplně jiná centra, mimo jiné New York.

Kyjevské nakladatelství Komora patří k těm, která se snaží prezentovat v ukrajinštině současnou českou literaturu – vydalo už překlad Hrdého Budžese I. Douskové a Žitkovských bohyň K. Tučkové. Nově vydaným titulem Komory je knižní překlad pěti esejů Václava Havla pod společným názvem „Promovy ta eseji“.

Zprostředkovatelské agentury působící na Ukrajině, tedy organizace poskytující vízum Ukrajincům a překonávající restriktivní vízovou politiku evropských států, jsou v českém prostředí relativně známé a řada Čechů je spojuje s nelegálními „mafiánskými“ nebo „klientelistickými“ strukturami působícími v České republice zejména v 90. letech 20. století. Jak však takové agentury vypadají dnes a jak jsou hodnocené samotnými Ukrajinci?