Ukrajinské kvazilegální agentury zprostředkovávající zaměstnání v Evropě

Zprostředkovatelské agentury působící na Ukrajině, tedy organizace poskytující vízum Ukrajincům a překonávající restriktivní vízovou politiku evropských států, jsou v českém prostředí relativně známé a řada Čechů je spojuje s nelegálními „mafiánskými“ nebo „klientelistickými“ strukturami působícími v České republice zejména v 90. letech 20. století. Jak však takové agentury vypadají dnes a jak jsou hodnocené samotnými Ukrajinci?

Agentury jsou na západní Ukrajině stále běžné a zřejmě největším důvodem jejich existence je imigrační politika jednotlivých evropských států a Evropské unie, kvůli které je pro Ukrajince velice těžké získat jakýkoliv typ víza, ať již schengenské (turistické), pracovní nebo studentské, pomocí kterého by migrovali do „Evropy“. V případě České republiky se od roku 2009 používá systém Visapoint, skrze který je možné zaregistrovat se ve vízových centrech nebo na českých konzulátech při podání žádosti na všechny typy víza. Schengenské vízum je zpoplatněno 35 eury a podmínkou je předložení písemného pozvání (zaprošenja), které je potvrzené Cizineckou policií České republiky. Písemné pozvání podává jedinec žijící na území České republiky a zaručuje se tím za poskytnutí ubytování a stravování, v opačném případě, kdy nemůže být tato podmínka splněna, musí Ukrajinci sami prokázat zajištěné ubytování v České republice a finanční obnos na stravování.

Za tímto účelem je nutné mít na bankovním účtu relativně velkou částku – jedná se o 0,5 násobek existenčního minima na jeden den (tedy 1010 Kč), pokud pobyt nepřesáhne třicet dnů. Na patnáct dní pak musí jeden cizinec prokázat částku 15 150 Kč. Pro více než třicet dní se potom jedná o patnácti násobek existenčního minima (patnácti násobek 2020 Kč, tedy 30 300 Kč) s tím, že za každý měsíc předpokládaného pobytu se částka zvyšuje o dvojnásobek částky existenčního minima. Při ukrajinském platu 2500–4000 hřiven/měsíc (2500–4000 Kč) se jedná o velmi vysoké číslo. Zároveň tato politika znamená, že musí být prokázána relativně vysoká finanční částka, vyšší, než jaká je k životu nezbytně nutná.

Pracovní vízum (zaměstnaneckou kartu) je možné získat po registraci ve Visapointu, pokud má žadatel pracovní smlouvu, doklad o zajištění ubytování, doklad o dostatečných finančních prostředcích (výpis z banky) a rejstřík z výpisu trestů. Dlouhodobý studijní pobyt může žadatel rovněž získat po registraci v systému Visapoint, po prokázání přijetí na školu, po prokázání dostatečných finančních prostředků, uvedením dokladu o ubytování a výpisu z rejstříku trestů. Na první pohled se nejedná o nesplnitelné podmínky ze strany českého státu, ovšem pro Ukrajince je velice obtížné získat byť jen schengenské vízum kvůli nemalým finančním požadavkům.

V systému Visapoint se v letech 2014–2015 objevovala volná místa pro schengenská víza, ovšem zaregistrovat se za účelem dlouhodobého pobytu (zaměstnání, studium) bylo prakticky nemožné. Všechna místa byla totiž v systému obsazená a jakékoliv nově uvolněné místo se prakticky ihned zaplnilo. Podle pracovníků Generálního konzulátu České republiky ve Lvově i podle samotných Ukrajinců docházelo k působení zprostředkovatelských agentur, které se každou sekundu registrovaly na Visapoint pomocí speciálního počítačového systému. Pokud se pak chtěli Ukrajinci zaregistrovat na dlouhodobé vízum, museli zprostředkovatelským agenturám zaplatit částku v hodnotě několika stovek dolarů. Pracovníci konzulátu uváděli, že tento systém sami Ukrajinci neustále podporují a poskytují finanční obnos agenturám, než aby systém bojkotovali. Ukrajinci oponují, že Generální konzulát ČR s agenturami spolupracuje a ze zavedeného systému profituje. Nezdá se mi však příliš pravděpodobné, že by Generální konzulát ČR projevoval jakýkoliv zájem o spolupráci s agenturami.

Paradoxem však je, že ve Lvově existuje zprostředkovatelská agentura hned naproti budově konzulátu a Ukrajinci chodící na konzulát jsou kontaktováni v těsné blízkosti konzulátu a nabízí se jim všechny potřebné dokumenty, které by je mohly zajímat (registrace na Visapointu, vyplnění žádosti o vízum, pracovní smlouva, zdravotní pojištění, výpis z bankovního účtu, ubytování a výpis z českého úřadu práce). Jedná se o kvazilegální systém, a proto je zprostředkovatelská agentura spojena nejen se žadatelem o vízum, ale i s výše postavenými struktury, které však sám žadatel a ani většina pracovníků zprostředkovatelských agentur neznají.

Nyní uvedu jeden konkrétní příklad. Jeden z mých přátel vystudoval na Ukrajině lékařskou fakultu a hodlal odjet do České republiky za zaměstnáním. Nejprve chtěl vše zařídit legální cestou, a tak si zařídil schengenské vízum díky své tetě žijící v České republice. Na schengenské vízum bylo možné zaregistrovat se bez pomoci agentury, a tak mohl odjet do České republiky a získat příslib zaměstnání v psychiatrické léčebně. Poté odjel zpět na Ukrajinu, ale nemohl se s příslušnými dokumenty zaregistrovat ve Visapointu a požádat tak o zaměstnaneckou kartu. Přestože měl vše pečlivě připravené: pracovní smlouvu, doklad o dosaženém vzdělání, o zajištění ubytování a o finančních prostředcích a také výpis z rejstříku trestů, jednoduše se nemohl v daném systému zaregistrovat a o dlouhodobé pracovní vízum tak nemohl požádat. Dozvěděl se však o zprostředkovatelské agentuře sídlící hned naproti konzulátu a získal na ni kontakt. Následně poskytl zprostředkovateli zálohu 200 dolarů a nadále čekal. Delší dobu se nic nedělo, a tak neustále volal zprostředkovateli, který mu však nemohl se zaregistrováním v systému Visapoint pomoci. Po poskytnutí dalších 400 dolarů obdržel zprávu, že má všechny náležitosti odevzdat do Kyjeva.

Sám jsem byl idealisticky přesvědčen, že by bylo nejvhodnější bojkotovat systém zprostředkovatelských agentur, protože ztrátou zájmu by agentury ztratily své „zákazníky“ a pravděpodobně by zanikly. Sami Ukrajinci však byli – a stále jsou – naprosto opačného názoru. Pokud nemají v České republice vybudované kontakty, nemají ukrajinští občané prakticky možnost odjet do České republiky ani na schengenské vízum kvůli restriktivní politice a zprostředkovatelské agentury pro ně představují jedinou šanci. Navíc – jak dokonce sami Ukrajinci uvádějí – ukrajinské obyvatelstvo je zvyklé za podobné služby platit. Přiznávají, že tím přispívají ke korupci, ale z jejich pohledu se jedná o korupci, která je veskrze prospěšná.

V praxi má však mnoho ukrajinských migrantů polské pracovní vízum a také na ruskojazyčných inzerátech na sociální síti VKontakte se objevuje polské pracovní vízum jako dokument, se kterým je možné nelegálně získat práci v České republice. České pracovní vízum je samozřejmě perspektivnější, ale důvod, proč má mnoho ukrajinských migrantů působících v České republice polské pracovní vízum, je velice prostý – je mnohem snazší, levnější a výhodnější jej získat díky liberálnější migrační politice polského státu.

I zde si dovolím osobní zkušenost. Jedna má známá získala během mého pobytu na Ukrajině polské pracovní vízum za 600 hřiven (ačkoliv některé její kolegyně daly za polské pracovní vízum až 1000 hřiven) a poté odjela do polského Lublinu na sezónní práce. Po návratu předala určitou část vydělaných peněz zprostředkovatelské agentuře (vakanciji), ale celkově si přivezla 650 dolarů (vydělala 750 dolarů, z tohoto obnosu část utratila a část dala agentuře). Zprostředkovatelskou agenturu využila kvůli absentujícím kontaktům v polském státě, a ačkoliv si byla vědomá, že agentury z tohoto systému profitují, pro ni samotnou představovaly určitou jistotu. Dokážou totiž zařídit všechny potřebné dokumenty, což by jinak bylo pro mnohé Ukrajince nesmírně náročné. Po celkovém součtu nákladů vydaných zprostředkovatelské agentuře a na další osobní potřeby se jí stále vyplatilo vyjednat s těmito agenturami pracovní vízum. Celkově si totiž za dva měsíce vydělala až desetinásobek jejího obvyklého měsíčního platu na Ukrajině. Není tedy paradoxní, že samotní Ukrajinci považují zprostředkovatelské agentury za pomocníky, ačkoliv si jsou vědomi jejich korupčních metod.

(LuJi)