Srpen 1968 přivedl na svět ještě jednu tiskovinu, kterou připravili čeští a slovenští Ukrajinci. Jednalo se o zvláštní číslo literárně-publicistického časopisu Duklja, který vycházel v Prešově od roku 1953 nejprve v ukrajinštině a ruštině a posléze už jen ukrajinsky. Díky šťastně organizované redakční práci nabyla Duklja koncem 60. let zjevně nadregionálního významu.

Seriál o pokrmech, s nimiž se můžete setkat v nabídkách nejen oděských, ale většiny ukrajinských restaurací pokračuje dalším dílem. Dnes se stručně seznámíme s pokrmy z mouky a obilovin.

Především je třeba podotknout, že oděská kuchyně není jenom ukrajinská. Vzhledem ke své poloze a historickému vývoji se v Oděse snoubí kuchyně nejrůznějších kultur: turecké, židovské, ale i kavkazské, především gruzínské.

Hned při první návštěvě restaurace s naší oděskou partou jsem zjistil, že Češi jsou neobyčejně konzervativní v seznamování se s novými pokrmy. Z druhé strany názvy jídel v jídelních lístcích ani těm starším, kteří si ze školy ještě pamatují cyrilici a dokážou je přečíst, moc neřeknou. Neustálé překládání jídelních lístků mne brzy, eufemisticky řečeno, omrzelo. Těm, kdo se do Oděsy nebo obecně na Ukrajinu podívají, nabízím krátký průřez ukrajinskou kuchyní, drobně obohacený i o oblíbenou kavkazskou a další populární kuchyně.

...vytáhl jsem si jen spacák, karimatku a nafukovací polštářek. Chystal jsem se na romantiku, tedy na dvě piva a západ slunce u středověkého hradu, když u zahrádky driftem zabrzdilo auto.