V této nové rubrice chceme čas od času informovat o drobnějších novinových a časopiseckých příspěvcích, které se objevují v českém tisku. Máme na mysli přednostně jejich papírovou podobu. Podle okolnosti se zaměříme vždy buď na jeden konkrétní časopis, nebo spojíme informace o nových příspěvcích v různých periodikách.

Českým Ukrajincům se občas stane, že musí vyslechnout z české strany nechápavý dotaz typu „Co máte pořád s tou ukrajinštinou?“ Snadno by ale mohlo přijít na pořad dne obdobný dotaz, týkající se nikoli oblasti jazyka, ale historie: „Co máte pořád s tím hladomorem?“ Zatím jsem žádný podobný dotaz nezaregistroval, ale kdo ví?

Název knížky nám nemusí být před jejím přečtením zrovna jasný: co rezavého se nachází nad nějakou propastí? Jakmile se začteme, ukáže se, že zarezlá je nemalá část souprav podniku Ukrzaliznycja, které na železničních tratích Ukrajiny přesluhují. Trochu těžší je pročíst se k vysvětlení otázek, jak je to s onou propastí.

V Praze 6, konkrétně v Dejvicích měl stát nedaleko od velvyslanectví Ukrajiny pomník bardovi této země – Tarasu Ševčenkovi. Historické odůvodnění pro takové umístění existovalo, pomník byl ale nakonec vybudován na druhé straně Prahy – dnes zdobí smíchovské náměstí Kinských.

Sarmati zavedli do starověkého válečnictví nový prvek: těžkou kavalerii na obrněných koních. Tato inovace, která se rozšířila na Západ i na Východ, byla spojena s vynálezem třmenů, vyšlechtěním nového, specializovaného plemene koní a s novou bojovou taktikou. Sarmatští obrnění jezdci – katafrakti - se stávají součástí armády velkých říší: Persie, Byzance, Číny, a během výbojů se šíří dále do Evropy. Ve středověku se jezdec v brnění stává ikonou šlechtického stavu. I když středověký rytíř není přesnou obdobou starověkého katafrakta, nepochybně se z něj vyvinul. A pozorný pohled odhalí určité přežívající stopy sarmatských katafraktů ještě dnes.