Ukrajinský literární časopis Duklja, který vychází ve slovenském Prešově už skoro sedmdesát let, uveřejnil v roce 1967 soubor šesti krátkých próz. Autorka nepocházela ze severovýchodního Slovenska neboli Prjašivščyny, nýbrž z Prahy. To bylo v té době neobvyklé, protože po roce 1945 se v Praze ukrajinská kultura přestala téměř rozvíjet.

Značná část ukrajinských literárních děl, která vznikala v SSSR ve 20. a 30. letech 20. století, zůstávala donedávna jakýmsi neznámým „kontinentem“. Ať už se tehdejší spisovatelé stali ve 30. letech obětí stalinského režimu, nebo se jim šťastnou náhodou podařilo přežít, dostala se většina jejich meziválečných děl na řadu desetiletí na index.

Více než dva a půl roku provozujeme stránky My a Ukrajina i všechno ostatní kolem nich, jak se říká. ve vlastní režii, bez jakýchkoli příjmů. Teď to hodláme alespoň trochu změnit a alespoň na základní provozní záležitosti si trochu vydělat. Nezbývá nám nic jiného, než jít do reklamy.

Patřím bohužel mezi lidi, kteří nikdy nenamalovali jediný kloudný obrázek. Skicář, resp. svérázný TravelBook, vydaný v Charkově, je určen jiné kategorii uživatelů. Představuje jakýsi rychlokurs pro ty Ukrajince, kdo si chtějí své cesty světem dokumentovat vlastnoručními skicami.

Naposledy se vracíme k československému segmentu vzpomínek ukrajinského stranického předáka Jurije Ilnyckého. V předešlých dvou pokračováních byly obsaženy údaje o událostech jarních a počátku letních měsíců – až do bezprostředních důsledků vpádu „spojeneckých“ vojsk do Československa.