Námět sedmé etudy nepatří mezi veselé, ale i on náleží k našim životům. Popsaný příběh se stal určitě v roce 1966. Ten lesnatý kopec za řekou, proťatý malou silničkou a provrtaný krátkým železničním tunelem, jsme viděli od naší chaty. Kousek dál byla malá vesnice, odkud opravdu jen výjimečně směřoval do vzdáleného městečka pohřební průvod.

Ukrajinci starší a střední generace si dobře pamatují na události z 24. srpna 1991. Tehdy, pět dní po uskutečnění amatérského, přesto však velmi nebezpečného státního převratu v Moskvě, zareagoval na tuto událost ukrajinský parlament jediným možným způsobem.

V létě roku 1969 nebylo ještě zjevné, že se „normalizace“ stane tak zlým a dlouhým obdobím. Hned po nástupu Gustáva Husáka do funkce prvního stranického tajemníka bylo sice zastaveno několik „nejproblémovějších“ tiskových orgánů, hlavně týdeníky Listy a Reportér, v jiných periodikách ale ještě zůstalo ještě trochu svobodného prostoru.

Praha se stala v posledních letech místem konání rostoucího počtu ukrajinských koncertů. Umožňuje to nebývale početná ukrajinská komunita, ač jen nevelká část pražských Ukrajinců se takových koncertů či jiných kulturních akcí účastní. Je třeba doplnit, že mám na mysli hudbu tradiční, nikoli různé žánry moderní pop music.

Vznik etudy o kometě snad souvisí s návštěvou ve vesnické obecní knihovně. Byla v malém domku za mostem přes Sázavu a spravovala ji laskavá paní, která musela stihnout ve vsi všechno možné – byla nejen knihovnicí, ale také asi jedinou učitelkou na místní malotřídce a navíc ještě obecní kronikářkou.