Ivan Franko (1856–1916) byl jedním z nejvýznamnějších ukrajinských spisovatelů – to ví jistě většina našich čtenářů. To, že se zamýšlel před více než sto třiceti lety nad otázkou, která je a bude v nejbližších dnech zase jednou aktuální, ví daleko méně lidí. Není od věci na Ivana Franka v této souvislosti a opravdu v pravou chvíli upozornit.

V úvodní části tohoto cyklu jsme upozornili na dokument z konce roku 1882. František Řehoř požádal o finanční pomoc spolek Svatobor, aby mohl uskutečnit delší badatelskou cestu do huculského regionu. Tento pokus nebyl úspěšný a Řehoř zůstal vázán na pobyt v rodinné usedlosti v obci Vovkiv nedaleko Lvova. Dopisy z dalších tří let ale dokládají, že tam vůbec nezahálel.

Zkratka UKOS dnes nikomu nic neřekne, v letech 1968 a 1969 však symbolizovala naděje českých Ukrajinců na zlepšení situace této minority v souvislosti s krátkodobými možnostmi Pražského jara ´68. Celostátní vývoj po srpnu 1968 vedl nakonec k tomu, že tento spolek Ukrajinců žijících v českém prostředí nebyl úředně povolen.

Dnes uzavíráme otiskování vítězných příspěvků soutěže o nejlepší reportáž z letošního cestování po Ukrajině. Na řadu přichází závěrečná část postřehů vítěze soutěže, pana Viktora Kozáka z Brna. Ještě jednou děkujeme všem účastníkům a doufáme, že v příštím roce příspěvků přibude a že nám Ukrajinu zobrazí z nových úhlů a s množstvím dalších zajímavých postřehů. (red.)

Rozsáhlé vzpomínkové akce připomněly letos v listopadu 30. výročí převratných událostí, které začaly měnit na konci 80. let Československo. Ty sice nakonec přivedly poněkud paradoxně tento stát k zániku, zároveň ale položily základ existence dvou následnických demokratických států – České a Slovenské republiky. Jen málo se dnes ví o tom, že po 17. 11. 1989 se zrodily nové vývojové možnosti i pro národnostní menšiny Československa.