Už je to skoro dva měsíce, co byla zahájena výstava z etnografických sbírek Františka Řehoře. Amatérský, ale dobře poučený sběratel z Královéhradecka je vytvářel v 80. a 90. letech 19. století v Haliči a Bukovině – východních částech Rakousko-Uherska, které dnes tvoří část západní Ukrajiny. Zájem o unikátní výstavu v Letohrádku Kinských snad potrvá po celou dobu jejího trvání – tedy až do jara příštího roku. 

Návštěvu Ukrajiny si nedovedu představit bez pobytu v hlavním městě Kyjevě. Kyjev se už při první návštěvě stal jedním z mých nejoblíbenějších měst. Letos to byla devátá návštěva – ale stále mám co objevovat. A je zde spousta míst, která mohu znovu a znovu navštěvovat.

V 11 hodin jsme vyrazily z domu směr východ. V Hradci Králové jsme čekaly na autobusovém nádraží. Na Ukrajinu odjížděly tři autobusy, žádný z nich ale nebyl náš. Najednou k nám přijela česká cizinecká policie.

Lidé znají západní Evropu, ale neznají Ukrajinu. Připravují se tak o přírodní krásy a pro nás méně obvyklou architekturu, chutnou kuchyni, zajímavou kulturu.

Příhoda, o které budu krátce vyprávět, se udála předevčírem při nenáročném výletu, který směřoval do kraje jižně od Prahy. Je to jednoduché. V neděli po ránu se vyjede do Měchenic nad Vltavou, které jsou jakýmsi „předměstím“ známější Davle. Poté se vydáte poměrně strmým stoupáním z vltavského údolí nahoru. Vítaný únik z města začíná.