V osmý den ledna míjejí tři roky od chvíle, kdy jsme tyto stránky poslali do česko-ukrajinského světa, k českým i ukrajinským uživatelům. Tento příspěvek nemá být ale vzpomínkový ani bilanční. Jeho úkolem je naopak upozornit, k čemu se v letošním roce chystáme a jaké cykly či jednotlivé příspěvky připravujeme.

O problémech ruského světa (russkij mir), který má u nás slušný počet obdivovatelů, ať sputnikovců nebo jiných beznadějných existencí, je třeba vědět co nejvíce. Snaha této ideologie o expandování, ohrožující Ukrajinu i Bělarus, se na západní hranici obou zemí samozřejmě nemíní zastavit. Uveřejňujeme tu zajímavou informaci historika, universitního profesora Jiřího Peška, týkající se jazykového aspektu této tematiky.

Vánoce již tradičně trávím v Mukačevu, v rodině padlého vojáka ukrajinské armády. Letos jsme se rozhodli jsme obdarovat i děti dalších padlých vojáků. V Mukačevu a v Mukačevskému rajonu jich je osmnáct nezletilých.

V rámci našeho cyklu přichází na řadu příspěvek, týkající se vnímání událostí Pražského jara v Ukrajině. V některých z předešlých pokračování jsem se již snažil na řadě příkladů ukázat diametrálně odlišnou recepci českých událostí let 1967–1969 čtyřmi vzájemně se lišícími skupinami Ukrajinců.

Povídání o dávné minulosti Ukrajiny by nebylo úplné bez zmínky o řeckém osídlení na černomořském pobřeží. Naše země sice s těmito koloniemi neměly přímé kontakty, avšak řecká kultura výrazně ovlivňovala nomádská etnika, která touto oblastí v postupných vlnách procházela a po čase se přesouvala dále na západ do střední Evropy.