Současná, nebývale vzrostlá společenská polarizace, spojená s letošním, „předjubilejním“ výročím listopadových událostí, nutí podívat se na události roku 1989 i z trochu jiného, ukrajinského úhlu. Zdánlivě tu je jen málo styčných bodů – jako by se tehdy český a ukrajinský vývoj nijak neprotínal. Skutečnost byla ale jiná.

Na konci 12. století před naším letopočtem dochází k události, která je známá jako „kolaps doby bronzové“. Velké středomořské civilizace se hroutí pod náporem „mořských národů“. Nešlo však o katastrofu univerzální. V severozápadní Evropě tou dobou teprve vrcholí skandinávská doba bronzová, která vytváří nejskvělejší umělecká díla evropského umění této epochy, a v kaspicko-pontických stepích se formuje nový typ válečné síly – organizované šiky jezdců na koních, vyzbrojené krátkými reflexními luky a prvními železnými zbraněmi.

Historie ukrajinského velvyslanectví v České republice je stará 25 let, jako samotná „počeskoslovenská“ Česká republika. Zdvojnásobení tohoto počtu představuje životní jubileum ukrajinského velvyslance v Praze Jevhena Perebyjnise. A násobíme-li toto číslo ještě dvěma, jsme u letošního kulatého výročí Československa, ale nejen u něj…

Migrace do Evropy není jen fenoménem současnosti a migranti nebyli vždy jen „nežádaní.“ Po druhé světové válce začal ekonomický boom řady západoevropských zemí a potřeba pracovní síly je vedla k přijímání migrantů z jejich kolonií i z jižní a jihovýchodní části Evropy. Silná poválečná „pracovní“ migrace trvala do ropného šoku v roce 1973.

Sté výročí vzniku Československa přimělo téměř všechna česká muzea i mnoho jiných institucí k přípravě výstav a dalších vzpomínkově-osvětových akcí spojených s tak nevšedním jubileem. Připojilo se i pražské Umělecko-průmyslové muzeum včetně své odbočky, hradčanské Galerie Josefa Sudka.