Pohled na mapu Ukrajiny se zanesenými výsledky prvního kola prezidentských voleb odhaluje celou řadu dělících linií. Ty se zdaleka neomezují na stereotypní odlišení západu a jihovýchodu země. Potvrzuje se, že se od sebe v mnoha ohledech neliší ani tak ukrajinsko- a ruskojazyčná část země, ale spíše různé historické regiony včetně oblastí, v nichž žijí různé národnostní menšiny.

Letošní páté výročí Putinova vpádu na Krym jsme si mohli jaksepatří „užít“. Myslím tím fakt, že se na tuto smutnou událost v Praze nezapomnělo. Zájemci měli možnost navštívit dvě setkání, která se týkala Krymu v různých souvislostech, malou výtvarnou výstavu a přečíst si o Krymu soubor článků v měsíčníku Dějiny a současnost.

Kdo procházel 29. března v podvečer Jakubskou ulicí na Starém městě pražském, zaznamenal v přízemí jednoho z domů hudbu, zpěv a seskupení nemalého počtu lidí. Slavily se zde pětadvacáté narozeniny Galerie v Jakubské. Dnes je takových uměleckých stánků v centru Prahy bezpočet, jen málokterý se ale dá označit za česko-ukrajinský.

První kolo v pořadí sedmých ukrajinských prezidentských voleb se přiblížilo na dosah. Za této situace lze jen přivítat informační akci, týkající se tohoto tématu. Její organizátor, Roman Máca z Institutu pro politiku a společnost, si přizval osoby, různým způsobem blízké ukrajinské tematice, které měly objasnit současné dění.

Nedávno jsem vzpomínal na rozesílání dopisů o Ukrajině v době Majdanu od sklonku ledna do poloviny března roku 2014. Brzy se ukázalo, že nedokážou postihnout měnící se ukrajinskou realitu v dostatečné šíři a že tedy nemohou splnit předpokládanou funkci. Bylo třeba vymyslet něco jiného.