Dějiny a současnost Krymu v různých podobách

Letošní páté výročí Putinova vpádu na Krym jsme si mohli jaksepatří „užít“. Myslím tím fakt, že se na tuto smutnou událost v Praze nezapomnělo. Zájemci měli možnost navštívit dvě setkání, která se týkala Krymu v různých souvislostech, malou výtvarnou výstavu a přečíst si o Krymu soubor článků v měsíčníku Dějiny a současnost.

Začnu zprávou o tomto časopise. Letos oslaví šedesát let existence, což jistě bude důvodem ke vzpomínání a hodnocení. Aspoň dílčí znalost základních historických skutečností by měla být pro každého současníka pravidlem, ač se historici naplnění tohoto postulátu nejspíš nikdy nedočkají. Březnové číslo Ďasu, jak svůj časopis láskyplně nazývají, nese název „Krym – poloostrov vzdálených říší“. Hlavní téma zaujímá zhruba třetinu dvaapadesátistránkového časopisu. Příslušné čtyři články aspoň stručně představím.

plakát ke KrymuOsudy a význam krymského antického města Chersonésos, které přežilo až do 13. století a poblíž něhož vznikl daleko později Sevastopol, popsala byzantoložka Martina Čechová. Její kolega Vladinír Vavřínek se zaměřil na poněkud tajemnou událost, která s pozdní historií Chersonésu souvisí. Pokusil se odhalit, jak to bylo s osudovou svatbou kyjevského velkoknížete Vladimíra, díky které na území dnešní Ukrajiny, a posléze i do Bělorusi a Ruska přišlo křesťanství východního obřadu. Jak se ukazuje, vše mohlo být jinak, než to líčí východoslovanská tradice.

Článek Libora Svobody nás už vede do raného novověku a pokouší se vysvětlit jednu podobnou legendární a záhadnou záležitost, kterou je vznik fenoménu kozáctví na ukrajinském území. Myslím si, že zde mohlo a mělo být věnováno něco místa složitým a nejednoznačným vztahům kozáků a vznikající i obnovované Zaporožské Siče s Krymem. Za větší pozornost by stál i samotný krymský chanát.

Pozdější tradice tohoto významného státně-politického, ale i hospodářského a kulturního fenoménu se dotkl v závěrečném článku tematického bloku Ondřej Klípa. V jistém směru jde o materiál nejobjevnější, který cenným způsobem shrnuje údaje o složitém vývoji krymsko-tatarské identity, která byla asi nejvíce posílena tlakem ze strany ruských okupantů všech historických období a politického zabarvení. Tuto identitu srovnává s ruským výkladem dějin Krymu a jeho místa v ruské historické tradici.

Dodejme ještě, že obálku čísla zdobí obrázek bojů o Sevastopol za Krymské války z poloviny 19. století, celé téma pak otevírá vyobrazení chánského paláce v Bachčisaraji od Carla Bossoliho. U něj je připojeno i základní kalendárium místních událostí 9.–21. století. Za objevné dílčí představení tématu „Krym“ můžeme poděkovat šéfredaktorce ĎaSu Ivetě Coufalové a Martinu Šormovi. Čtenář by se možná chtěl ještě dovědět, jak je to s ukrajinským pohledem na Krym, ale na toto téma už bohužel nezbylo místo.

Je patrné, že dějiny krásného poloostrova a jeho národů by si určitě zasloužily nějakou základní příručku v češtině. Potvrdil to i úvodní referát historika Marka Příhody z Filozofické fakulty University Karlovy na akci, nazvané Krymský problém (Krym na křižovatce dějin a politických zájmů). Toto setkání se uskutečnilo 2. 4. v nedávno vytvořeném universitním campusu v Hybernské ulici v Praze – ve stejné prostoře jako nedávné setkání s představiteli Krymské solidarity. Příhoda připomněl vše podstatné ze zajímavé a složité historie tvarově pozoruhodného útvaru, kterým Krym od nepaměti je. Podnětně upozornil na nejednoznačné výsledky posledních relativně svobodných voleb v Krymu, které se uskutečnily ještě za ukrajinské správy v letech 2010 a 2012, např. na chabý výsledek stran, které otevřeně vyznávaly potřebu spojení s Ruskem. Cenné bylo také přednašečovo shrnutí pohledu současných ruských a ukrajinských příruček na události z března roku 2014.

Politolog A. Morozov z Akademického centra Borise Němcova, působícího také na FF UK, se zabýval detailně právě událostmi onoho roku. Pokusil se zhodnotit příčiny postupu, které Kreml, resp. Putin, zvolili a poukázal na to, že tehdy byla možná realizace jiných, snad i výhodnějších scénářů. Ruská Bezpečnostní rada si uvědomovala rizika postupu, který byl zvolen a u většiny světové veřejnosti neprošel. Morozov předložil domněnku, že Putin byl plně přesvědčen o úspěchu svého „novoruského“ plánu a o brzkém konci ukrajinského státu. Druhou možností je to, že Putin chtěl programově vyostřit konflikt se Spojenými státy, což se mu ostatně podařilo.

Jak vyplynulo z Morozovova výkladu i z názorů, pronesených při následné diskusi, v Rusku neexistuje naděje na změnu dosavadního přístupu ke krymské otázce. Časem se snad může dostavit určité přehodnocení použitého postupu způsobené tím, že za Krym byla zaplacena příliš velká cena. Současné ruské vedení je ale ochotno platit za udržení tohoto lupu cenu třebas nejvyšší. To jistě platí také o velké části krymských Rusů.

Ti však úplně zajedno v této věci nejsou. Dokazuje to malá výstava v tomtéž univerzitním campusu, ale o té až příště, za pár dní.

(boz)

Rubriky