Přišel jsem, uviděl jsem a napsal jsem. Slavný, mírně upravený Caesarův výrok otevírá už šestou knížku, která představuje vítězné práce celoukrajinské soutěže tvůrců umělecké reportáže. Ta je nazvána po jednom z protagonistů tohoto žánru v ukrajinské žurnalistice. Podtitul je každý rok jiný – tentokrát byla zvolena deviza „generace svobodných“.

V této nové rubrice chceme čas od času informovat o drobnějších novinových a časopiseckých příspěvcích, které se objevují v českém tisku. Máme na mysli přednostně jejich papírovou podobu. Podle okolnosti se zaměříme vždy buď na jeden konkrétní časopis, nebo spojíme informace o nových příspěvcích v různých periodikách.

Českým Ukrajincům se občas stane, že musí vyslechnout z české strany nechápavý dotaz typu „Co máte pořád s tou ukrajinštinou?“ Snadno by ale mohlo přijít na pořad dne obdobný dotaz, týkající se nikoli oblasti jazyka, ale historie: „Co máte pořád s tím hladomorem?“ Zatím jsem žádný podobný dotaz nezaregistroval, ale kdo ví?

Název knížky nám nemusí být před jejím přečtením zrovna jasný: co rezavého se nachází nad nějakou propastí? Jakmile se začteme, ukáže se, že zarezlá je nemalá část souprav podniku Ukrzaliznycja, které na železničních tratích Ukrajiny přesluhují. Trochu těžší je pročíst se k vysvětlení otázek, jak je to s onou propastí.

V Praze 6, konkrétně v Dejvicích měl stát nedaleko od velvyslanectví Ukrajiny pomník bardovi této země – Tarasu Ševčenkovi. Historické odůvodnění pro takové umístění existovalo, pomník byl ale nakonec vybudován na druhé straně Prahy – dnes zdobí smíchovské náměstí Kinských.