Léto u Sázavy bylo pro nás děti příležitostí k poznávání. Nesloužilo k němu ani tak těch pár přivezených učebnic, i když se do nich občas nahlédlo. Daleko víc nás ovlivňovala příroda, která byla všude kolem – na loukách, v lesích i řece. Četli jsme v téhle knize každodenně a získávali poznatky a zkušenosti k nezaplacení.

Jméno Karel Gott znám odjakživa. V malém domku na okraji ukrajinského městečka Šepetivka, kde mne vychovávala má česká babička, jsme měli mimo jiné černou vinylovou desku Karla Gotta a zarámované časopisecké foto „zlatého slavíka“. Milovala jsem písničku „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“, kterou nazpíval v pohádce Tři oříšky pro Popelku.

Píšu tuto noticku v den klidu před nedělními parlamentními volbami v Ukrajině. Počítám-li dobře, jsou osmé za dobu její nezávislosti, resp. od roku 1994. Jako českého občana se mne tato událost bezprostředně netýká, vnímám ovšem určité napětí a očekávání, které ji doprovázejí. Že by byl v neděli 21. 7. konečně zvolen „ten pravý parlament“ a vše se pohnulo k lepšímu?

Desátý ročník Mezinárodního filmového festivalu v Oděse na závěr nabídl divákům ve festivalovém paláci skvělou příležitost povídat si s hvězdou světového filmu, brilantní Francouzkou Catherine Deneuve.

Druhá letní etuda se týká pátrání po ptačím slovníku. Ještě na sklonku svých dní vzpomínala autorka na to, jak jí oslovovalo všechno švitoření, které zaznívalo v okolí rodinné chatky od rána po setmění. Zdá se, že mu někdy šlo docela porozumět a o tom bude ještě jeden, a to příští text. Dnes si přečteme o troufalosti jednoho opeřence a zauvažujeme s autorkou, jak na ni reagovat.