Karel Gott a Konstantin Karenin

Jméno Karel Gott znám odjakživa. V malém domku na okraji ukrajinského městečka Šepetivka, kde mne vychovávala má česká babička, jsme měli mimo jiné černou vinylovou desku Karla Gotta a zarámované časopisecké foto „zlatého slavíka“. Milovala jsem písničku „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?“, kterou nazpíval v pohádce Tři oříšky pro Popelku.

Ve svých snech jsem byla právě já tím malým ptáčkem. Začas jsem odletěla z babiččina domova do Kyjeva, kde se mi v budově opery poštěstilo v roce 2006 poslouchat Karla Gotta naživo v rámci jeho evropského turné. Naštěstí jsem poté našla své hnízdo až v Česku. Mimochodem, poměrně rozáhlé heslo o Karlu Gottovi v ukrajinské wikipedii uvádí, že zpíval v Kyjevě už v letech 1962 a 1972…

Letos 14. července oslavil Mistr osmdesátku. Objevila jsem jednou zajímavou drobničku v jeho biografii. V minisérii „Karel je Gott“ zpěvák osobně poděkoval svému pedagogovi, profesorovi Konstantinu Kareninovi. O tomto učiteli zpěvu není známo příliš mnoho a bude dobré si hlavní údaje připomenout. 
Konstantin Karenin (není ovšem jisté, zda toto jeho příjmení je původní) se narodil v ukrajinském Kyjevě 21. května 1897. Jeho život se původně měl ubírat zcela jiným směrem než uměleckým. Po maturitě studoval v Odese na vojenské inženýrské akademii. Bláznivý vír válečných a poválečných let jej zavál nejen daleko od jeho rodiště, ale také jej profesně navigoval zcela jiným směrem. Odešel do emigrace a dnes nikdo nedokáže říci, jaké vzpomínky si zachoval na Ukrajinu a jak vnímal její situaci během dalšího života, který ho vedl v dalším půlstoletí mnoha evropskými zeměmi.

Pěvecký talent, který Konstantin patrně zdědil po své matce, absolventce konzervatoře, jej vedl ke studiu zpěvu v hlavním městě nově vzniklé Jugoslávie – Bělehradu. Odtud odešel do Paříže a tam měl štěstí. Mladého zpěváka, posluchače pařížské Conservatoire Nationale, si povšiml sám velký Fjodor Šaljapin, který v Paříži žil, a věnoval mu veškerou péči a pozornost. Nepochybně právě on měl velký vliv na zdokonalení Kareninovy pěvecké techniky. 

Díky jejímu propojení s pěvcovými přirozenými hlasovými možnostmi a schopností aplikovat je do praxe se Konstantin Karenin vypracoval na špičkového představitele těch nejnáročnějších tenorových rolí v poměrně široké škále. Dokonalé osobní zvládnutí techniky zpěvu mu nepochybně výrazně pomohlo v jeho pozdější pedagogické činnosti.

Pokud je z běžně dostupných, poměrně řídkých pramenů známo, Konstantin Karenin nikdy nebyl ve stálém angažmá, byť v jeho době to bylo zcela běžné. Zpíval přitom pravidelně na řadě prestižních evropských operních scén. Mohli se s ním setkat operní diváci v divadlech v Paříži, Madridu, Barceloně, Vídni stejně jako v Sofii, ale také v tehdy velmi kvalitním operním divadle v lotyšské Rize anebo v Teatro Colón v Buenos Aires.

V Národním divadle poprvé vystoupil 7. ledna 1936 v roli Lenského v opeře Evžen Oněgin. Od té doby se s ním naši operní návštěvníci setkávali stále častěji a postupně účinkoval v Národním divadle jako stálý host operního souboru. Představil se zde mnohokráte v řadě verdiovských oper (v roli Radama v Aidě, Vévody v Rigolettovi, Alvara v Síle osudu a v titulní roli Othella), dále pak v rolích Turrida v Mascagniho v Sedláku kavalírovi a Cania v Leoncavallových Komediantech či Cavaradossiho v Pucciniho Tosce. K jeho velmi úspěšným rolím patřili také Don José v Carmen a titulní hrdina v Massenetově opeře Werther. V Národním divadle si zazpíval i part Dalibora.

Dvakrát zpíval Konstantin Karenin na Národním divadle premiérové představení. Bylo to ve dvou inscenacích oper Richarda Wagnera, v roli Erika v Bludném Holanďanovi a především titulní roli v Lohengrinovi, kde mu partnerkou v roli Elsy byla Marie Podvalová. Na přelomu 40. a 50. let působil také v olomouckém divadle.

Postupně se Karenin začal intenzivně věnovat pedagogické činnosti a v roce 1950 se stal profesorem na Pražské konzervatoři. Podílel se zde na výchově řady pěvkyň a pěvců - jmenujme například skvělou interpretku role Carmen Ivanu Mixovou či tenoristu Jaroslava Kachela. Jedna z jeho žákyň se stala jeho manželkou. Zdena Kareninová poté po léta patřila k nejvýraznějším osobnostem souboru Janáčkovy opery v Brně. Karenin se stal v 57 letech otcem a jeho dcera Anna dnes patří k významným českým překladatelkám z francouzštiny.

Největší proslulosti však dosáhl Konstantin Karenin díky své pedagogické činnosti ve zcela jiné sféře než operním zpěvu. V roce 1960 se ke studiu na Pražské konzervatoři přihlásil jedenadvacetiletý nástrojař z ČKD, který svým zpěvem začal sklízet úspěchy při vystoupeních s populárními kapelami té doby. Protože šlo o mládence ambiciózního a cílevědomého, rozhodl se, že svůj přirozený talent svěří do péče zkušeného pedagoga. 

Ten mládenec se jmenoval Karel Gott. A jak sám při mnoha příležitostech řekl, „…měl jsem štěstí, neboť mým tolerantním pedagogem se stal Šaljapinův žák, tenorista Konstantin Karenin. Ten velmi rychle rozpoznal, že mě to táhne k jazzu a moderní populární hudbě…“ Můžeme uvažovat i o tom, zda Karel Gott neslyšel od Karenina o ukrajinských lidových písních, které našly ve dvou případech místo v Gottově repertoáru. Podstatnější je ale to, že Gottův učitel rozpoznal jeho hlasový fond, technicky ho dokonale rozvinul a vypěstoval.

(svid)