Nezávislý ukrajinský stát vznikl v roce 1918 ve dvou územních podobách. Rozdíl mezi datem jejich vzniku činil devět měsíců – vše se odehrálo koncem ledna a na přelomu října a listopadu 1918. Vloni jsme sledovali události kolem vzniku Ukrajinské lidové republiky s centrem v Kyjevě. Nestačili jsme analogicky reagovat na sté výročí její „mladší sestry“, která se zrodila ve Lvově.

Československá republika slavila 28. říjen jako svůj základní svátek poprvé v roce 1919. Na tuto skutečnost reagoval i český tisk. Deníky i listy s menší periodicitou hledaly vhodný způsob, jak upozornit na první výročí státu, se kterým se většina Čechů velmi rychle ztotožnila a v jehož úspěch doufala i věřila.

Prohlížení českého tisku z počátků tzv. normalizace je velmi smutným zážitkem, zvláště pro pamětníka. Může sledovat, jak rychle se husákovskému vedení KSČ podařilo podrobit noviny i časopisy normalizačním požadavkům. Během několika měsíců se beze stopy, na celých dvacet let, vytratily svobody z jara roku 1968, ale i zbytky už do jisté míry liberálního ovzduší několika předcházejících let.

Svitlana Dzykovska pokračuje ve vzpomínání na svou zajímavou rodinnou historii. Hlavní hrdinkou dnešního příběhu je vedle jiných předků její babička ze Šepetivky. Jak čtenář uvidí, je v tomto případě označení „hrdinka“ zcela oprávněné, protože život v sovětské Ukrajině a celém Sovětském svazu opravdu nebyl snadný. Snad se dočkáme dalšího pokračování příběhů ze Šepetivky.

Na jaře jsem měl co do činění s Hospitalěry – zdravotnickým praporem dobrovolných záchranářů-paramediků. Ve svém volném čase jezdí na ty nejhorší úseky fronty a s nasazením vlastního života zachraňují raněné raněné vojáky, kteří na frontě brání Ukrajinu před ruským agresorem. Toto léto se nám podařilo odeslat jejich praporu tisíc vojenských obvazů vzor 80 československé výroby.