Ukrajina není i je zastoupena v rozhovoru Marka Tomana s autorkou Putinovy monografie Mashou Gessenovou, Ruskou žijící v USA (Právo č. 246 z 20. 10., příloha Salon č. 994). Citujme alespoň toto: „Já si nemyslím, že v Rusku panuje totalitní režim, ale ruská společnost totalitní je. Zejména od anexe Krymu přešla do stavu vysoké mobilizace, v němž od té doby setrvává“. A v závěru pak: „Rusko /…/ nemůže tvrdit: Provedl nám to někdo cizí. Protože Rusové si /…/ všechno způsobili sami.“ 

Rozporné reakce na polský historický film Volyň, zobrazující na pozadí událostí r. 1943  černobílý obraz agresivních Ukrajinců a jimi pronásledovaných Poláků, registruje Luboš Palata v Mladé frontě dnes z 20. 10. O stejné tematice psalo Právo 3. 11. Autoři zaznamenávají hlasy z polské i ukrajinské strany, poukazující na historické nepřesnosti a přílišnou jednostrannost díla.

Berlínské jednání tzv. normandské čtyřky z 19. 10. zhodnotila na základě jejího dosavadního vývoje vyváženým způsobem Petra Procházková (LN č. 246 z 20. 10.). Ze sporných bodů vyzvedává zejména nezbytné, ale zatím jen těžko realizovatelné volby v Donbasu. Oceňuje také to, že přes neřešitelnost základních problémů počet obětí bojů přece jen poklesl. 

Zlínský čtenář Práva Pavel Havelka zaslal redakci vystrašený dopis o ukrajinských nacionalistech a ta jej ráda otiskla (č. 245 z 19. 10.). Spatření jediné fotografie z pochodu ukrajinských nacionalistů v Kyjevě stačilo Havelkovi k poznání skutečnosti, že jde o paralelu k nástupu nacismu. Západ podle Havelky opakuje omylnou orientaci proti Stalinovi a obrací se nyní proti Putinovi a Evropa ztrácí ostražitost (před ukrajinskými nacionalisty!) – za této situace si prý nikdo nemůže být jistý.

Petruška Šustrová shrnula v příloze Katolického týdeníku Pespektivy (č. 43, na dny 18. – 24. října) obsah příspěvků, které zazněly na výročním setkání společnosti Opus bonum v Břevnovském klášteře. Celkem pestrý obsah semináře, věnovaného Ukrajině (mluvili mj. Martin C. Putna a Ondřej Soukup, jeden příspěvek zazněl i v ukrajinštině), se týkal různých aspektů současného života země. Autorka své dojmy uzavřela slovy: „Na tom, že by změny, byť postupné a dílčí, měly pokračovat, se většina Ukrajinců shodne. A se smutným pokyvováním uznají, že to je a bude bolestné“.