Materiál Jindřicha Gintera z titulní strany Práva z 19. září potvrzuje už dříve reflektovanou skutečnost, že Ukrajinci žijící a podnikající v České republice nemají mnoho chuti nastoupit do ukrajinské armády a nepřebírají tedy raději doporučené zásilky. Nezdá se, že by to svědčilo o nedostatku patriotismu příslušných lidí – jedná se spíše o reakci na specifickou životní situaci, do které se tito Ukrajinci, často ženatí s Češkami, dostali. Zdá se být ostatně pravděpodobné, že evidence těchto osob v ukrajinském státě má řadu mezer.

Bývalý polský ministr zahraničí zhodnotil v deníku Rzeczpospolita s uspokojením výsledky posledních sedmi let vývoje polské zahraniční politiky – překlad otiskly Lidové noviny z 26. 9. Za jeden z nejnovějších úspěchů považuje podpis asociační smlouvy mezi Evropskou unií a Ukrajinou a této zemi věnuje i v dalších částech člíánku. Zmiňuje také letošní udělení Ceny Solidarity Lecha Walesy (ta „má šanci se stát polskou demokratizační nobelovkou“) krymskotatarskému předákovi Mustafu Džemilevovi.  

Zájem části Čechů žijících na ukrajinské Volyni o opožděný návrat do země předků se stal znovu objektem zájmu. S pochopením ho reflektuje Petr Pešek ve sloupku Lidových novin z 13. 9. nazvaném Naši Češi. Jak známo, vstoupil i do tohoto děje obvyklým halasným způsobem prezident České republiky a vzbudil tak minimálně větší zájem o celou věc. Názor volyňského repatrianta z r. 1947 Vladimíra Poláka (nar. 1937) zachytil Pavel Marek v Právu z 15. září.

Putinovské propagandě, se kterou „si čeští politici nevědí rady“, věnují pozornost M. Kolmaš a K. Šafaříková v Lidových  novinách z 26. 9. Překvapením je asi pro čtenáře to, že v České republice působí Institut slovanských strategických studií usilující o „posílení role slovanské vzájemnosti“. Kdybychom se všichni nakrásně prohlásili za Kelty, začne institut jistě usilovat o slovansko-keltské porozumění. Pak je tu ještě podnikatel a „bojovník s ukrajinským fašismem“ obdařený příznačným příjmením Barabanov.

Výsledky výše putinovské propagandy jsou zřetelné. Pozoruhodným rysem rubriky Z redakční pošty deníku Právo je to, že už nejednou otiskne pod sebou dva texty kriticky zaměřené proti Ukrajině. Tak je tomu i v čísle z 18. září, kde nejprve Jaroslav Kánský konstatuje, že je mu bližší názor pánů Jičínského a Bělohradského (a tedy snad i V. Klause?) na situaci v Ukrajině než názory A. Mitrofanova a J. Pehe. Hned nato Jaromír Línek upozorňuje A. Mitrofanova na to, že nejen v Kyjevě, ale i v Donecku lze v nemocnici nalézt beznohého vojáka, který chce dále bojovat.