Výsledky výše putinovské propagandy jsou zřetelné. Pozoruhodným rysem rubriky Z redakční pošty deníku Právo je to, že už nejednou otiskne pod sebou dva texty kriticky zaměřené proti Ukrajině. Tak je tomu i v čísle z 18. září, kde nejprve Jaroslav Kánský konstatuje, že je mu bližší názor pánů Jičínského a Bělohradského (a tedy snad i V. Klause?) na situaci v Ukrajině než názory A. Mitrofanova a J. Pehe. Hned nato Jaromír Línek upozorňuje A. Mitrofanova na to, že nejen v Kyjevě, ale i v Donecku lze v nemocnici nalézt beznohého vojáka, který chce dále bojovat.

Nezávislý čtvrtletník o střední Evropě nazvaný Demokratický střed/t nepatří mezi obecně známá periodika. Upozorňuji proto na jeho nově vydané třetí číslo. V editoriálu Tomáše Fošuma čteme: „Ukrajině se hodláme /…/ věnovat i nadále, její nezávislost je pro střední Evropu bytostně důležitá. Tuto skutečnost jako by si neuvědomovali středoevropští premiéři Orbán, Fico a bohužel i Sobotka, zpochybňující sankce vůči Rusku. Bohuslavu Sobotkovi přizvukuje kromě jiných i Andrej Babiš, jehož manýry nás táhnou ze západní civilizace někam na východ“.

Nepříliš známým periodikem je čtvrtletně vydávaný Zpravodaj (nebo také Newsletter) Domu národnostních menšin v Praze. V jeho letošním letním čísle najdeme zprávu o květnovém vystoupení historika prof. Andreje Zubova v Praze stejně jako informaci o tom, že předseda programové rady Domu národnostních menšin a zároveň spolku Ruská tradice Igor Zolotarov se narodil v r. 1954 v Ukrajině (místo není udáno). Připomenout lze i  část rozhovoru s Václavem Novotným, náměstkem pražského primátora a radním pro oblast kultury.

Užitečný dvoustránkový přehled předvolební situace v Ukrajině nabízí v už zmíněném třetím čísle Zpravodaje Domu národnostních menšin v Praze Michal Lebduška, který v závěru mj. konstatuje: „Celkové očištění ukrajinské politické ale nelze očekávat. Velké množství lidí, kteří byli doposud součástí  politického establishmentu na obou stranách, se zcela jistě nějakým způsobem vrátí i do nového parlamentu. I proto je důležitá mentální změna v ukrajinské společnosti, ke které došlo po Euromajdanu.

V Posledním slově Lidových novin z 26. 9. prozradila Petruška Šustrová, co jí vadí a s čím se musí na rozdíl od méně podstatných věcí svěřit. Jedná se o dva nové doklady zvůle ruských úřadů na Krymu – uzavření knihovny Izmaila Gasprinského, založené v Simferopolu v době počátků návratu Tatarů na Krym, a o vyhnání kymskotatarského medžlisu z jeho budovy v tomtéž městě. Autorka také připomíná, že od krymského pseudoreferenda opustily poloostrov tři tisíce Tatarů, což jistě vůdcové tamního herrenvolku vítají.