Martin Shabu seznamuje čtenáře Lidových novin (č. 256 z 2. 11.) s tím, jak používání elektronického systému visapoint.eu přispívá ke kšeftování s českými vízy, což se asi nejvíce týká zájemců o víza z Ukrajiny. Zprostředkovatelská mafie vydělá 800 eur na každém uchazeči , kterému se do systému nepodaří zapsat, „ministerstvo zahraničních věcí se však tváří, jako kdyby černý trh neexistoval“. Zároveň „Ukrajinci podnikatelům chybí,“ jak hlásá titulek jiného článku. Zkrátka: „cizinec není našinec“, konstatuje v názvu svého sloupku v tomtéž čísle Petr Kamberský.

Uživatelka značky –ter, stálá kritička novějšího ukrajinského vývoje Tereza Spencerová vyjadřuje v 11. čísle Literárních novin (z konce října) starost o přetrvávající problém korupce v Ukrajině. Je známou skutečností, že Spencerová představuje typ novináře, který nenajde na Ukrajině nikdy ani chlup dobrého – kdo by se jinak zastával trpícího a trvale klamaného ukrajinského lidu… 

K podivným posunům dochází v českém prostředí při stále nových pokusech diskreditovat pojem „majdan“ a zpochybňovat smysl a pozitivní význam událostí v  Ukrajině z přelomu let 2013 a 2014. Erik Tabery v editoriálu Respektu č. 44 (pro týden od 31. 10. do 6. 11.) ostře polemizuje s textem šédfredaktora Mladé fronty dnes Jaroslava Plesla, který připomněl a dehonestoval majdan v souvislosti s alternativními pražskými oslavami 28. Října na Staroměstském náměstí. 

Fotbalovým talentem, který „z Doněcku vyhnala válka“, je podle materiálu Jana Daňka v týdeníku 5+2  (č 39 z 27. 10.) černihivský rodák Oleksij Čereda. Kdysi hrál za známý klub Šachtar Doneck, nyní se však musí spokojit s možností působit v druholigovém týmu 1. SC Znojmo. O Ukrajině se však v tomto materiálu dovíme jen to, že je tam nyní „velmi obtížná situace“ a dále, že „český jazyk je velmi podobný ukrajinskému a ruskému“.

Jana Bendová si v rubrice Refexář (Reflex č. 42 z 20. 10.) vzala na paškál účelový vývoj pravdomluvnosti Vladimíra Putina, který popíral a pak ve vhodnou chvíli přiznal aktivní přítomnost ruských voják v Krymu a následně i v Donbasu. Ve vzpomínce na události z léta r. 2014 autorka resumuje: „Tak ještě to sestřelené letadlo, Vladimíre Vladimíroviči.“