Jméno režiséra Olega Sencova bychom asi neznali nebýt ruské anexe z Krymu v březnu t. r. Protože tento rodák z Krymu a zároveň proukrajinsky myslící Rus, rodák ze Simferopolu (1976). V Kyjevě se zapojil do akcí Euromajdanu i Automajdanu a po svržení Janukovyče se pokoušel podporovat proukrajinské akce v Krymu. Z tohoto důvodu byl v polovině března zatčen a obviněn z přípravy teroristických akcí, zná dnes jeho jméno většina filmového světa.

Lesja Voroňuk /red./, Nebesna sotňa (Antolohija majdanivskych viršiv), Černivci, Bukrek, 2014. Stran 390 (2).

V rozhovoru Jitky Vlkové s docentem University Karlovy Dušanem Drbohlavem, předním znalcem problematiky migrací a přesidlování, se dostává Ukrajině jen okrajové zmínky (Mladá fronta dnes č. 257 z 3. 11.). Drbohlav konstatuje, že v případě přijetí kvalifikovaných pracovníků z Ukrajiny „bych se integrace vůbec nebál, ta kultura je nám blízká“.

Martin Shabu seznamuje čtenáře Lidových novin (č. 256 z 2. 11.) s tím, jak používání elektronického systému visapoint.eu přispívá ke kšeftování s českými vízy, což se asi nejvíce týká zájemců o víza z Ukrajiny. Zprostředkovatelská mafie vydělá 800 eur na každém uchazeči , kterému se do systému nepodaří zapsat, „ministerstvo zahraničních věcí se však tváří, jako kdyby černý trh neexistoval“. Zároveň „Ukrajinci podnikatelům chybí,“ jak hlásá titulek jiného článku. Zkrátka: „cizinec není našinec“, konstatuje v názvu svého sloupku v tomtéž čísle Petr Kamberský.

Uživatelka značky –ter, stálá kritička novějšího ukrajinského vývoje Tereza Spencerová vyjadřuje v 11. čísle Literárních novin (z konce října) starost o přetrvávající problém korupce v Ukrajině. Je známou skutečností, že Spencerová představuje typ novináře, který nenajde na Ukrajině nikdy ani chlup dobrého – kdo by se jinak zastával trpícího a trvale klamaného ukrajinského lidu…