Překladatel Alexej Sevruk popisuje v závěrečné rubrice 21. čísla obtýdeníku A 2 (vydáno 12. 10.) čtrnáctihodinové čekání na ukrajinsko-polské hranici při autobusovém přesunu z Ukrajiny do Prahy. O takovéto přivítání ze strany Evropské unie se postarali polští pohraničníci. Autorovi zůstal „nepříjemný pocit z nepřirozenosti situace, ze zacházení hraničícího se šikanou a škodolibou zvůlí.“ Je otázkou, zda nás uklidní závěrečná věta: „Ale svět je plný hranic, na kterých se často odehrávají mnohem větší dramata…“

Překladatel Libor Dvořák představuje ve sloupku listu Tvar (č. 16 z 6. října) prostřednictvím dvou citátů a připojených úvah český překlad ruského románu Sergeje Lojka Letiště, který je připraven k vydání. „Lojkova kniha není jen o ukrajinském hrdinství, ale také o mravní bídě značné části elit a zatím neřešitelných problémech státu, který by se tak rád definitivně stal součástí Evropy a jehož lidé si možná teprve teď uvědomili, jak dlouhá a obtížná to bude cesta.“

V Tvaru č. 16 z 6. října najdeme zprávu Věry Vampolové o zářijovém literárním (po)čtení „u Emy“, kam byla pozvána i básnířka, překladatelka a kritička – kyjevská rodačka Marie Iljašenková. Součástí programu bylo i čtení jejích překladů z díla Jurije Andruchovyče, texty byly čteny i v řeči originálu. Překladatelka, označená na večeru za zprostředkovatelku ukrajinské kultury české veřejnosti, chce prý nyní překládat už ne z ruštiny, ale z ukrajinštiny.

Tři materiály věnuje pracovnímu pobytu Ukrajinců v ČR a lákání dalších českou vládou Mladá fronta dnes (č. 233 z 5. 10.). „Tolik cizinců v Česku ještě nikdy nebylo“, konstatuje Artur Janoušek a v jeho výkladu vystupují do popředí Ukrajinci a Slováci /…/. Jitka Vlková se věnuje podrobně otázce dovozu lékařů a zdravotnických sester z Ukrajiny /…/. To se však nelíbí Dušanu Valenčíkovi, který dostává slovo v rubrice Fórum čtenářů a argumentuje tím, že je „400 000 našich lidí bez práce“.

Katolický týdeník (na dny 4. – 10. 10.) přináší rozhovor A. Palána s novinářem Josefem Pazderkou. Pod názvem „Neberte vážně toho, kdo ohýbá fakta“, tu Pazderka zmiňuje např. téma kremelské dezinformační kampaně a zdůrazňuje, že „nemůžeme vedle sebe klást BBC s jejími standarty, ověřováním faktů a kontrolou, a např. ruskou státní televizi, která nejenže tyto standardy nedodržuje, ale cíleně s nimi manipuluje“. V této souvislosti Pazderka rozhodně odmítá hodnocení Majdanu jako „spiknutí fašistů a projekt CIA“.