Nepříliš známým periodikem je čtvrtletně vydávaný Zpravodaj (nebo také Newsletter) Domu národnostních menšin v Praze. V jeho letošním letním čísle najdeme zprávu o květnovém vystoupení historika prof. Andreje Zubova v Praze stejně jako informaci o tom, že předseda programové rady Domu národnostních menšin a zároveň spolku Ruská tradice Igor Zolotarov se narodil v r. 1954 v Ukrajině (místo není udáno). Připomenout lze i  část rozhovoru s Václavem Novotným, náměstkem pražského primátora a radním pro oblast kultury.

Užitečný dvoustránkový přehled předvolební situace v Ukrajině nabízí v už zmíněném třetím čísle Zpravodaje Domu národnostních menšin v Praze Michal Lebduška, který v závěru mj. konstatuje: „Celkové očištění ukrajinské politické ale nelze očekávat. Velké množství lidí, kteří byli doposud součástí  politického establishmentu na obou stranách, se zcela jistě nějakým způsobem vrátí i do nového parlamentu. I proto je důležitá mentální změna v ukrajinské společnosti, ke které došlo po Euromajdanu.

V Posledním slově Lidových novin z 26. 9. prozradila Petruška Šustrová, co jí vadí a s čím se musí na rozdíl od méně podstatných věcí svěřit. Jedná se o dva nové doklady zvůle ruských úřadů na Krymu – uzavření knihovny Izmaila Gasprinského, založené v Simferopolu v době počátků návratu Tatarů na Krym, a o vyhnání kymskotatarského medžlisu z jeho budovy v tomtéž městě. Autorka také připomíná, že od krymského pseudoreferenda opustily poloostrov tři tisíce Tatarů, což jistě vůdcové tamního herrenvolku vítají.

O postojích konkrétních Rusů, zejména z kulturní sféry, k situaci v Ukrajině se u nás nepíše až tak často. Marie Iljašenko zajistila pro 19. číslo časopisu A 2 rozhovor s ruským prozaikem rusko-ukrajinského původu (Ukrajinkou byla jeho matka) Michailem Šiškinem, Autor soudí, že Ukrajinci a Rusové jsou skutečně sbratřené názory které proti sobě poštvali „zločinci, kteří dnes v Rusku vládnou“.

Každá zpráva o ukrajinských vazbách někoho z českých kulturních pracovníků zaujme. V příloze Lidových novin z 26. 9. zvané Pátek najdeme rozhovor M. Kopecké se zpěvačkou Lenkou Dusilovou (nar. 1975). Jeden dotaz se týká zpěvaččiných „ukrajinských předků“, odpověď však působí dost tajemně: „Bylo mi 34, když jsem se dozvěděla, jaké jsou moje kořeny. Každá rodina má nějaký svoje tajemství, něco pod pokličkou. Můj děda byl Ukrajinec, ale po válce se s babičkou už nepotkali, protože ona zemřela.“ Ukrajinské vazby měl mezi předky také zesnulý Pavel Landovský.