Knih o Lvově zatím v češtině není přehršel, ba nemáme téměř žádnou – jako by to neplatilo v případě kteréhokoli dalšího a srovnatelného ukrajinského města. První vlaštovkou se stává svérázné album básníka a fotografa Igora Malijevského vydané zřejmě za spoluúčasti Českých center, hlavně kyjevského.

V knižní edici měsíčníku Dějiny a současnost vyšel soubor krátký textů uznávaného archeologa středověku Zdeňka Smetánky, který letos oslavil pětaosmdesátiny. Ač to název nenaznačuje, je i v tomto případě Ukrajina v textu přítomna.

Pokud máme v českých podmínkách hovořit o existenci sovětologie, tj. vědy o fenoménu Sovětského svazu a sovětskosti, zjistíme, že Václav Veber byl v tomto oboru asi nejplodnějším autorem. Druhým, doplněným vydáním monografie o J. V. Stalinovi, resp. o Rusku či SSSR pod Stalinovým vedením, se jeho dílo krátce po dosažení pětaosmdesátky uzavřelo.

Autor knihy patří k velmi plodným autorům tzv. literatury faktu. Svou další knihu věnuje poměrně populárnímu tématu. Zkoumá více než stoletý pobyt skupiny Čechů na Volyni, kteří tu tvořili po více než sto let jednu z výrazných skupin obyvatelstva.

Jih z titulu knihy vzbudí pozornost snad dříve než co jiné. Psán je opravdu velkým písmenem – tak je tomu i v originále (Pivdeň). Nejde ale o obecně světový, chudý Jih, ale o jih ukrajinský. Kus z něj popisuje spisovatel, který se tu nenarodil ani trvale nezakotvil, byl však ukrajinským jihem v době svého studentského pobytu okouzlen.