Knižních a tím spíše časopiseckých nebo sborníkových vzpomínek volyňských Čechů, kteří v r. 1947 odjeli ze SSSR do země předků, vyšla už celá řada - jistě by zasluhovaly kvalifikované srovnání a zhodnocení. Jiří Doleček, v době psaní knihy osmdesátiletý, napsal jedno z poměrně pozdních svědectví, které překvapí a leckoho asi také přiláká neobvyklým názvem.

Výzkum jedné z drobnějších podkapitol dějin stalinského teroru na sovětském území se posouvá k daleko přesnější míře poznání. V souvislosti s tím lze ovšem okamžitě zpochybnit použití přídavného jména „drobnější“ v předcházející větě. Rozsah represí proti Čechům v místech jejich hustého osídlení i tam, kde žili jako osamocení jedinci, byl překvapivě velký.

Překlady z ukrajinské dětské literatury do češtiny se staly v posledním čtvrtstoletí vzácností. Vydání knížky zakarpatské autorky, která začala v Užhorodě publikovat až po padesátce, vzešlo z iniciativy ukrajinské strany čtyři roky po vydání originálu.

Osm českých historiků se spolu s jednou odbornicí slovenskou pokusilo o nový, pokud možno všestranný rozbor okolností kolem uzavření osudové smlouvy. Její vznik a znění výrazně poznamenaly v dalších letech a desetiletích osudy československého státu.

Slovník československých diplomatů vzbuzuje respekt už svým výrazným rozsahem. Obsahuje přes tisíc životopisů dnes převážně zapomenutých osob, které v různém rozsahu spoluvytvářely československou zahraniční politiku, a to v jistém rozsahu i na území Ukrajiny.