„Petljura? No přece nacionalista, nacista a antisemita! Co byste vlastně chtěli od Ukrajince?“ – Ano, není to věta z novinového článku, ale uvedená formulace je přesnou kvintesencí toho, co čteme v internetových diskusích lidí, kteří mají pocit, že znají ukrajinské dějiny a cítí oprávnění dělat jim soudce.

Snahy o nové formy prezentace či popularizace spisovatelů různých národů jsou dnes vnímány jako nezbytnost. Vítaným prostředkem jsou stále častěji výjezdy do zahraničí, kde autoři vystupují na setkáních s překladateli i jinými zájemci. Jedna taková komorní akce propojila vloni všechna tři ukrajinistická centra České republiky.

Potřeba uspořádat větší ukrajinistickou konferenci v Praze byla pociťována už dávno a v posledních několika letech se ještě více zvýraznila. Zahraniční ukrajinisté jsou často těmi prvními, kdo utváří povědomí o Ukrajině a způsob nazírání na ni. Pokud takoví odborníci chybí, nutně to má negativní důsledky pro image a pro pochopení Ukrajiny v zahraničí.

Ani na těchto stránkách se nelze vyhnout projevu českého prezidenta v Bruselu z 10. října, kde mluvil také o Ukrajině, Rusku a Krymu. Tento Zemanův výkon sice zhodnotili, pro prezidenta nelichotivě, mnozí čeští politikové i novináři, ale na situaci je možno a třeba se podívat i z trochu jiného úhlu.

Poněkud křiklavá barvotisková obálka a obdobně působící ilustrace. Na dvaatřicet stran textu (na křídovém papíře) čtyři ilustrátoři, plných pět osob je uvedeno jako ti, kdo knížku připravili. Zde ovšem půjde hlavně o obsah knížky a tedy i názory autora tohoto dílka, které se místem vydání prezentuje jako až neobvykle provinční.