Téma tvůrčího podílu Židů na kultuře a vědě národů, které hostily jejich diasporu, je častým předmětem výzkumu. O ukrajinských, tj. ukrajinsky nebo ukrajinsky i rusky píšících spisovatelích nebyla donedávna k dispozici souhrnná příručka, nyní už je tento nedostatek napraven.

Koncem října 1967 skončila po půlročním trvání jedna z významných světových výstav 20. století. Podobné akce vždy sloužily k vnější reprezentaci jak hostitelské země, tak jednotlivých států a nepostrádaly ani politický aspekt. Místem konání se v roce 1967 stalo největší město frankofonní části Kanady, Montreal.

Život Symona Petljury skončil v Paříži 26. května 1926 následkem atentátu spáchaného Samuelem Schwarzbardem. Ten se tímto způsobem Petljurovi pomstil za zabití svých příbuzných při jednom z pogromů. Ty spolu s dalšími událostmi charakterizovaly vývoj na ukrajinském území o sedm let dříve, v roce 1919.

Probrali jsme v minulé části tohoto krátkého cyklu část dokladů Petljurova zájmu o české reálie. Nyní je na řadě „protipohled“, který by umožnil zhodnotit, zda a v jakém rozsahu Petljura vzbuzoval zájem v českém prostředí a jak byl svými současníky této země hodnocen.

V předchozí části jsme uvedli, že úspěšný odchovanec KGB označuje Symona Petljuru za nacistu (byl jím tedy ještě před vznikem nacismu) a za organizátora vraždění Židů na ukrajinském území. Prostě „vědecká“ charakteristika, která v Rusku zabírá. Historik se ovšem nesmí řídit výroky politiků, ale je povinen říci, co o lidech a věcech ví on sám.