Výstavy týkající se Ukrajiny se v Praze konají v posledních letech poměrně často a o nejedné z nich jsme zde psali. Zatím nejnovější akci tohoto typu, nazvanou poněkud uměle či silácky „Pravda i krása“, lze navštívit do poloviny srpna. Najdete ji v smíchovském letohrádku Portheimka nedaleko stanice metra B-Anděl. Pořadateli jsou úřad pátého pražského obvodu a ambiciózní volontérská skupina GeneraceUA.

Na den 8. července připadl už pětistý den ruské války proti Ukrajině. Ukrajinská protiofenziva, vedená proti ruským okupačním vojskům od poloviny června, pokračovala pomaleji, než bylo očekáváno, udržela si však soustavný charakter na většině frontové linie procházející Ukrajinou.

Možná naposledy se vracíme k tématu, které zde bylo v minulých letech probíráno v kratším cyklu příspěvků. V r. 1993, po zániku zprvu Sovětského svazu a pak i Československa, se dotvářely nově formované, mnohostranné česko-ukrajinské vztahy. V předchozích desetiletích byly méně zřetelné – ztrácely se ve stínu vztahů československo-sovětských.

Je podvečer, čtvrtek 6. července. Kdysi se v tento den vzpomínalo na kněze upáleného v Kostnici, ale v gruzínském Batumi, kde naše turistická výprava končí pobyt, toho o Husovi asi moc nevědí. Někteří z nás si našli místo na kamenité pláži, těšíme se pohledem na klidné Černé moře a jdeme si párkrát zaplavat. Slunce už bude za hodinu dvě zapadat. Právě tím směrem, za mořem, je Ukrajina.

Tak si mi jeden mých nejctihodnějších čtenářů postěžoval, že mé komentáře jsou jak dávka depresiv: nic nebo skoro nic pozitivního. Možná to platí, tedy pokud neprchneme do jiných sfér - do oblasti kultury (třeba do Bonnu na výstavu o fascinující Josefině Baker), ke krásám přírody vzdorující nynějšímu vedru nebo pro změnu ke vzpomínkám na „slavné dávné časy“.